Online archiv

Erazim Kohák

Bronislavu Pelákovou, ze ZŠ praktické v Rožnově pod Radhoštěm

Jak vypadá dobrý učitel? Podle standardů, které se dokončují na ministerstvu školství, umí dobrý učitel vyučovat individuálně, rozpoznat šikanu, učit kreativně, vést děti k toleranci. Otázkou zůstává, jak budou tyto standardy využitelné v praxi. Co si o standardech myslí oslovení odborníci?

Martina Macha, nového ředitele Cermatu

Letos by mu bylo jedenašedesát let. Mohl by mít dospělé děti, vnoučata, přátele, úspěchy v práci…, ale nic z toho se nestalo. Svobody, po které bytostně toužil a které obětoval svůj život, se nedočkal. Jan Palach.

Výzkumy i zkušenosti pedagogů vypovídají o tom, že stále roste míra agresivity, nezdvořilosti a odmítání autority učitele ze strany žáků. Voláme tedy logicky po posílení represivní složky ve školách. Ano, je to potřeba, ale podle mého názoru se málo zamýšlíme nad možností prevence.

V poslední době hýbe médii problém nekázně ve školách. Není to problém nový, diskutuje se o něm už několik let. Nyní diskuse vrcholí tím, že učitelé žádají ochranu v zákoně, odboráři status veřejného činitele pro učitele.

Žijeme již patnáct let v manželství, máme dvě děti - osm a dvanáct let. Zjistila jsem, že mi byl manžel nevěrný. Jsem z toho špatná, hrozně mě to trápí. V první chvíli jsem se chtěla rozejít, ale nyní vím, že nynější rodina i partner jsou pro mě důležití. Nevím, jestli mu však ještě mohu věřit. Potřebuji poradit, co mám dělat, abych co nejméně ublížila sobě, rodině a zvláště dětem.

Počátečním úkolem je destrukce tradičního pojetí filmu a vysvětlení základu filmu jako světlopisného umění. Náhled na dosavadní „dějiny filmu“ musí být veden zcela kriticky. Mám na mysli skutečné filmy, nikoli ten narativní balast, o kterém se s oblibou učí na filmových a filmovědných školách. Prvním krokem je zpochybnění samotného chápání toho, co je film. Všichni se domnívají, že vědí, co film je. Film ale není pohyb, není to záznam reality ani vytváření iluzorního fiktivního světa a už vůbec není pouhým prostředkem fixace reality stojící před kamerou. Ve své podstatě je film uměním či dovedností vytvářet na ploše plátna světlené skvrny, které poutají naši pozornost a vybízejí k různým formám interpretace. To, že někdy takovou posloupnost skvrn na plátně vnímáme jako kontinuální pohyb postav či objektů, které svým tvarem (jeho určitou stabilitou) a chováním upomínají na postavy a jevy známé z běžného života, je jen jedním ze způsobů, jaký může film být. Již sama frekvence 25 obrázků za vteřinu, kterou si běžný divák neuvědomuje a jež je vykládána jako technologická či fyziologická nutnost ke vnímání filmu, je ve skutečnosti něčím mnohem víc. Jde vpravdě o metání světelných skvrn na plochu plátna s cílem iluminace diváka. V oblasti chápání prostoru je možné vést cestu od filmu jako záznamového média reality před kamerou přes nástroj k vytváření iluzivních příběhů až k možnosti filmu vytvářet časoprostorovou realitu, která není jen imitací vnějšího světa. Postup by ovšem bylo možné metodicky obrátit a začít pojetím plátna nikoli jako místa zobrazení, ale jako místa, ve kterém se odehrává skutečné dění. S tím pochopitelně souvisí i zažitá představa, že film je jaksi hotov a jen se znovu a znovu promítá totéž. Film nelze ztotožnit s tím, co existuje na filmové cívce či je zapsáno jakýmkoli způsobem do libovolného digitálního nebo analogového nosiče. Film dokonce není totožný ani s obrazem, který tento záznam vytváří na plátně. Film je událost, která se uskutečňuje teprve v interakci s divákem! Do té doby žádný film není. Je dobré zdůraznit žákům, že polovinu celkové doby, kterou stráví na filmovém představení, stráví v naprosté tmě, a to nikoli proto, aby žádali u pokladny kina poloviční vstupné. Souběžně s totální destrukcí je nutné otvírat nové chápání prostoru, času a světla.

Základní škola Mendelova v Karviné patří mezi ty, které se do reformní práce pustily naplno. Ředitel Bohumil Zmrzlík nejen motivuje své učitele ke změně, ale na seminářích také lektoruje další učitele. Jak vysvětluje svůj přístup k proměně učitelské profese?

Ondřeje Lišku, ministra školství, mládeže a tělovýchovy