Online archiv

Pokud dítě vyrůstá v rodině, v níž se běžně střídají dva jazyky, bez velkého úsilí si osvojí oba dva. A to mnohem rychleji a efektivněji než děti, které se druhý cizí jazyk učí ve škole. Jejich výchova by se však měla držet určitých pravidel.

„Pospěš si! Honem, honem, jdeme pozdě. Ještě nemáš úkoly? Měl by sis pospíšit, jinak to nestihneš!“ Typické věty, které pronášíme k dětem snad každý den. Životy některých dětí se staly permanentním maratonem plným stresu a přetížení. Proto je tolik potřeba naučit děti i ztišení, zklidnění, odpočinku, aby dokázaly prožívat každou chvíli svého života naplno. Moderní způsob života je vyčerpávající a jsou známy už i případy vyhoření dětí. A právě meditace je s to přinést dětem uvolnění napětí, obnovení a načerpání sil, snížit stres a schopnost uvědomit si své emoce, vyznat se v nich a přijmout je. Jakmile je přijmou, emoce už nejsou tolik tíživé a nevyvolávají strach.

České školství je v krizi. Tuto frázi teď slýcháme a čteme stále častěji. Co se tedy děje? Proč krize? Úplně jednoduše by se dalo říct, že svět se změnil a stále rychleji a rychleji se proměňuje, že děti jsou jiné, ale školský systém reaguje velmi málo. Je nepružný a málo progresivní. Málo do sebe propouští nejnovější poznatky pedagogiky a psychologie. A když už, tak pořád ve stejném paradigmatu.

Je u nás věcí nevídanou, aby se česká spisovatelka dostala na titulní stránky časopisů a novin. Naposledy se tam objevila prozaička Simona Monyová - ovšem až poté, co ji zavraždil její manžel. Kateřině Tučkové se být „dívkou z obálky“ poštěstilo už mnohokrát. A to nejen kvůli jejímu šarmu, ale hlavně literárnímu dílu, v němž otvírá palčivé momenty naší novodobé historie (odsun Němců, komunistickou zvůli) a jež oslovilo početné publikum. Před časem jsme v našem časopise zveřejnili výzvu pro čtenáře, aby autorce poslali vlastní dotazy. Došlé příspěvky spolu s těmi redakčními jsme spisovatelce předložili. Zde jsou její odpovědi.

* Název vaší knihy rozhovorů Čas pro světlo není básnický, jak by se mohlo zdát, ale ryze vědecký. Jak byste titul vysvětlila případným čtenářům?

KARIKATURY

Dnes si ukážeme, jak nějaká danost či omezení mohou rozvíjet naši tvořivost. Proto nebudeme začínat kreslit na bílém papíře. Čeká nás sice trochu náročnější příprava, ale pokud učíme starší žáky, lze je do přípravy zapojit. Cílem tvorby bude obohatit dětskou fantazii o nové náměty a načerpat novou inspiraci. Potřebujeme bílý papír, jakýkoliv formát a velikost. Dále karton, on, papírovou lepicí pásku, barevné spreje nebo temperovou či akrylovou barvu ředěnou vodou v rozstřikovači. Bílý papír přilepíme na podložku a položíme na něj jakýkoliv ústřižek nebo ebo útržek kartonu. Pak celý papír přestříkáme barvou (sprejem). Karton sundáme, papírovou pásku jemně odlepíme a vznikne nám polotovar, s nímž už dál budeme pracovat spolu s dětmi. Nejprve můžeme začít s prací ve skupině tzv. brainstormingem: ukazujeme dětem jednotlivé papíry a děti vykřikují, která skvrna jim co připomíná. Poté si každý vybere jeden papír-polotovar a skvrnu dotvoří, dokreslí, domaluje. Vzniknou tak obrazy plné nových námětů a obsahů, které by možná děti samy od sebe nenamalovaly. Zároveň se seznámí s novou technikou. Pokud budeme mít čas připravit materiálu více, může každé dítě udělat tři až pět obrázků a pokusit se vymyslet k nim příběh a vytvořit tak svou první autorskou knihu. Bude to ideální možnost, jak zábavně avně a smysluplně propojit výtvarnou výchovu s výukou českého jazyka.

Čtyři tisíce prvňáčků letos první školní den našlo na své lavici překvapení -krabici ovázanou velkou červenou mašlí a v ní vše, co budou v 1. třídě potřebovat - učebnice, pracovní sešity, psací a výtvarné potřeby a také malý hlavolam. Tuto netradiční dodávku učebnic pro školy připravilo Nakladatelství Fraus.

Grafomotorika se v poslední době v mateřských školách zužuje na bohaté vyplňování pracovních listů, někde dokonce přímo školních písanek. Zájem o to projevují zejména rodiče, kteří si myslí, že tím si jejich dítě dokonale natrénuje vše potřebné pro psaní ve škole. A pedagogové se jim často podvolí.

Na pražském Gymnáziu Na Zatlance jsem se studenty realizoval dva projekty, jejichž výstupem bylo vydání knih, které do značné míry sepsali sami žáci. V obou případech šlo o biografické lexikony. První byl věnován významným osobnostem zaniklé pražské německé komunity, druhý se zabýval úspěšnými absolventy naší školy. Projekt by se mohl stát inspirací pro jiné školy a jejich aktivní učitele.