Online archiv

Ředitelů mateřských škol bychom v tuzemsku nenašli příliš mnoho. Jedním z nich je Matěj Žák, postavou basketbalista, duší stále žák s malým ž. Nemít dva metry, občas byste ho od dětí nerozeznali, když s nimi tančí, zpívá žertovné písně, hraje na krvavé koleno či vymýšlí nějaké netradiční jídlo, třeba „polévku z učitelky“. A není ve své školce mužem jediným. Angličtinu tu děti učí černošský rapper, v kuchyni pomáhá autistický mladík a kroužek malých truhlářů vede „bílý indián“.

Dětské Rádio Junior přichází s novým žánrem, který vznikl při přípravě projektu Letopisy Želvíry čili želvy Elvíry. Tento pořad objasňuje dětem soudobé české dějiny nikoli formou pohádky, nýbrž pohádkové reportáže. Stoletá želva, která zažila 1. světovou válku, spolu s osmdesátiletým papouškem, pamětníkem 2. světové, vysvětluje čtyřleté kočce (zastupuje mladšího školáka) a čtyřměsíčnímu štěněti (představuje vnímání předškoláka) události, které ovlivnily jejich život i život členů jejich lidské rodiny. Celý děj se odehrává v den výročí sametové revoluce. Seriál je volně k mání na webu Rádia Junior. Rodičům a pedagogům se tak dostává do rukou jedinečný materiál, který mohou využít pro poučení nastupující generace .

„Jak reagovali žáci vaší školy na nedávné vystoupení prezidenta Miloše Zemana v Hovorech z Lán, při němž užil vulgární slova? Jaký názor máte na tuto kauzu vy coby pedagog?“

Spisovatel a výtvarník Michal Šanda je svérázný umělec a svérázné jsou i jeho názory na školství. Čtyřletá povinná školní docházka, případně její úplné zrušení hovoří za všechno. Ano, Michal Šanda rád nadsazuje, přehání, zveličuje, ale možná v jeho radikálních názorech naleznete i inspiraci k zamyšlení. Občas je zdravé si takto zafantazírovat, navíc se spisovatelem, který je proti výuce literatury, ba dokonce proti povinné výuce čtení - to už stojí zato přečíst si minimálně tenhle rozhovor, když už ne některou z autorových knih. A možná je celé toto interview z jeho strany jen dalším happeningem či provokující performancí, možná upřímně hozenou rukavicí našemu školství...

Ačkoli je konec školního roku v nedohlednu, už teď se školám připomínají agentury nabízející trička s potiskem pro odcházející deváťáky. Oblíbeným motivem je kupř. mimino na nočníku se zdviženým prostředníkem a nápisem „Jsou desítky lidí, co školu žerou, a miliony, co na ni…“

V minulém čísle jsem psala o wanderbuchu, cestovním deníku našich dětí, které se připravovaly na cestu do Itálie. A jak samotný výlet a tvoření na něm probíhaly? Do Itálie jsme vezli deníky s sebou. Tahali jsme je na pláž, do Sieny… Sloužily nám k zábavě i k odpočinku. Děti si do nich spontánně kreslily to, co viděly a zažily. Hlavně jsme se však věnovali sbírání deníkových materiálů. Byly to letenky, lístky z římského metra, prospekty, pohledy, usušené rododendrony atp. Všechno jsme do deníků vlepovali. Teď už nám zbývá jen vyvolat fotky a na prázdné stránky deníku je nalepit. Tímto způsobem lze přistoupit k jakékoliv dovolené, prodlouženému víkendu, škole v přírodě atp. Je zcela jedno, zda se cesta odehrává v exotických dálavách, nebo v Posázaví. Cestovní deník si psala řada umělců a řada z nich jej i vystavila jako plnohodnotný umělecký objekt. Mezi mnohými můžeme zmínit F. Skálu (Praha-Venezia, cestovní deníky, 1993), Z. Braunerovou (Cestovní deník Zdenky Braunerové, vydáno 2003), J. Váchala, F. Kafku, ku, M. Broda a mnoho dalších. Proto je toto téma vhodné např. do hodin n výtvarné výchovy, českého jazyka nebo dějepisu. Nabízí se tu také možnost, jak celá rodina může spolupracovat a zároveň se společně těšit a radovat se. Je to způsob, jak přivést dítě ě ke kreativnímu uměleckému autorství a nedělat z něj jen spotřebitele el le zážitků a zábavy. Způsob, jak v dítěti vypěstovat spontánní, autentické ck ké prožívání, ale také bdělou a vědomou pozornost.

Pokud vám znějí výrazy typu brainstorming, time management či prokrastinace jako sprostá slova, pravděpodobně nebudete slyšet ani na myšlenkové mapy. Ke škodě vás i vašich žáků či dětí. N a knihkupeckých pultech se nedávno sešly dvě publikace představující myšlenkové mapy dětem a vysokoškolským studentům. Duchovním otcem této osobité metody či metodiky se stal Angličan Tony Buzan, který na projektu „mind mapping“ začal pracovat už v šedesátých letech 20. století. Cílem bylo zapisovat pojmy takovým způsobem, který by co nejvíc odpovídal tomu, jak funguje lidský mozek. Jestliže jedna hemisféra slyší na slova či čísla a druhá více využívá představivosti, žádoucí je zvláště při učení skloubit obě v jeden celek. „Myšlenková mapa je zvláštní druh diagramu, který mozek snadno zpracovává a který vám pomůže uvažovat, představovat si, pamatovat si věci, plánovat a třídit informace - stručně řečeno, je to dokonalý nástroj pro vaše učení,“ říká Tony Buzan, u nějž musíte občas přetrpět dikci marketingových superlativů. Ano, „myšmapy“ de facto nepředstavují nic převratného. Jsou to vlastně osnovy, do jejichž středu vepíšete ústřední pojem a dále větvíte navazující asociace. Možná to děláte intuitivně i bez Tonyho Buzana, ovšem jeho propracovaný systém a hlavně soustavný zájem asi těžko překonáte. Nakupujte proto u odborníka.

Chceš na střední školu, anebo ti stačí jen sedět bez výučního listu třeba za pokladnou a vkládat do ní peníze, na které se můžeš akorát tak dívat, a pak z nich dostat jen mizernou částku? Pokud jsi zvolil za á, začni už s přípravou. Choď na dny otevřených dveří. Čti recenze na různé školy. Jestli u vás nemáte přípravné hodiny na přijímačky, hledej na internetu. Některé testy jsou on-line, jiné si můžeš objednat a procvičovat svoje mozkové závity doma. Jestli nevíš, jakou školu vybrat, je dobré zamířit do pedagogicko-psychologické poradny, kde se dělají testy na povolání. Pokud máš vybráno, přečti si hodnocení školy na internetu, podívej se na rozvrhy, do fotogalerie. Zjisti, jestli studenti navštěvují zahraničí, kolik se učí jazyků, jaké pořádají skvělé mimoškolní akce. Možná dojdeš i k tomu, že škola je pro tebe moc náročná nebo nevhodná. A hlavně si zjisti podmínky a termíny přijímacích zkoušek. Taky je dobré se poradit s rodiči, učiteli, výchovnými poradci, kamarády. Mně třeba radí kamarádka, která už sama studuje na gymnáziu. Říká, že se nesmím stresovat, musím myslet pozitivně a věřit si. Je to prý důležité a závisí na tom celá zkouška. Když se totiž na všechno perfektně naučíš, ale pak si nebudeš věřit, je možné, že z nervozity pokazíš část testu a přijdeš o body.

Pro většinu dětí školního věku je každodenní vstávání a jejich zdlouhavá cesta do školy méně příjemnou záležitostí. Lhala bych, kdybych řekla, že my, studenti Anglicko-českého gymnázia AMAZON, jsme výjimkou. Máme ale tu velikou výhodu, že se naše škola nachází v místě, které příjemně vyhovuje čtyřem z pěti našich smyslů.

PŘEDSTAVUJEME

ABECEDA TRENDŮ, FENOMÉNŮ A MÓD DNEŠNÍ MLÁDEŽE