ITALSKÉ PRÁZDNINY 2. DÍL

V minulém čísle jsem psala o wanderbuchu, cestovním deníku našich dětí, které se připravovaly na cestu do Itálie. A jak samotný výlet a tvoření na něm probíhaly? Do Itálie jsme vezli deníky s sebou. Tahali jsme je na pláž, do Sieny… Sloužily nám k zábavě i k odpočinku. Děti si do nich spontánně kreslily to, co viděly a zažily. Hlavně jsme se však věnovali sbírání deníkových materiálů. Byly to letenky, lístky z římského metra, prospekty, pohledy, usušené rododendrony atp. Všechno jsme do deníků vlepovali. Teď už nám zbývá jen vyvolat fotky a na prázdné stránky deníku je nalepit. Tímto způsobem lze přistoupit k jakékoliv dovolené, prodlouženému víkendu, škole v přírodě atp. Je zcela jedno, zda se cesta odehrává v exotických dálavách, nebo v Posázaví. Cestovní deník si psala řada umělců a řada z nich jej i vystavila jako plnohodnotný umělecký objekt. Mezi mnohými můžeme zmínit F. Skálu (Praha-Venezia, cestovní deníky, 1993), Z. Braunerovou (Cestovní deník Zdenky Braunerové, vydáno 2003), J. Váchala, F. Kafku, ku, M. Broda a mnoho dalších. Proto je toto téma vhodné např. do hodin n výtvarné výchovy, českého jazyka nebo dějepisu. Nabízí se tu také možnost, jak celá rodina může spolupracovat a zároveň se společně těšit a radovat se. Je to způsob, jak přivést dítě ě ke kreativnímu uměleckému autorství a nedělat z něj jen spotřebitele el le zážitků a zábavy. Způsob, jak v dítěti vypěstovat spontánní, autentické ck ké prožívání, ale také bdělou a vědomou pozornost.