Online archiv

Výhody slovního hodnocení přestává mnoho učitelů pociťovat, jakmile je postaveno před situaci, že má slovně ohodnotit celou třídu, nebo dokonce tříd několik. Oslovila jsem několik škol s prosbou o zaslání ukázky slovního hodnocení nebo výstupního hodnocení žáků (které má také formu slovního hodnocení).

V čem je učitelské povolání méně „otužilejší“ vůči negativním vlivům na psychiku? Proč kolují uštěpačné vtipy o tom, že září znamená příliv klientů psychiatrie z řad učitelů? Je to dáno specifickým charakterem kantořiny, anebo dnešní dobou, že se negativně podepisuje na psychickém zdraví jeho vykonavatelů? Dá se tomu všemu někam bránit? Na to se ptáme psychiatryně MUDR. ALEXANDRY HAVLICOVÉ.

Dnes pozorujeme, že mnohé hlasy pedagogů nesplňují kritéria zdravého hlasu. U učitelů se setkáváme s problémy, které souvisí se špatnou mluvní technikou. Ta zatěžuje a unavuje hlasové ústrojí, což se projevuje sníženou kvalitou hlasu. Jaké jsou negativní vlivy?

Výsledky následující studie pracovníků Státního zdravotního ústavu potvrzují vysokou psychickou pracovní zátěž téměř u 80 % učitelů, nadměrný stres u 60 %, sníženou odolnost vůči stresu u 25 % a nedostatky v životosprávě u 90 % učitelů. Studie byla (ve spolupráci s Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství) uskutečněna před čtyřmi lety a účastnilo se jí asi 87 učitelů z 12 pražských základních škol (13 učitelů a 74 učitelek). Výzkum byl zaměřen na psychickou pracovní zátěž, stres, hardiness (odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost, zvýšená rezistence – pozn. red.), rizikové typy chování a postojů, povědomost učitelů o svém zdravotním stavu a na další zdravotní rizika.

Učitel je povolání, učitelka diagnóza. Pointa tohoto vtipu, vymyšleného nějakým misoginem, ovšem platí pro obě pohlaví. Několik průzkumů totiž dokazuje, že učitel je v seznamu rizikových povolání vyvolávajících stres na jednom z prvních míst. Kantořina se stává rizikovou profesí s velkým nebezpečím slovního urážení a také fyzického násilí. O čem konkrétně hovoří průzkumy?

O tomhle hodně přemýšlím. Hlavně co je vlastenectví? Co je nacionalismus? Kupování českých výrobků? Vybíjení jiných ras? Znalost vlastní historie a z toho plynoucí hrdost? Izolacionismus? Objektivní zhodnocení národa? Obrana státu nebo expanzivní politika? Hranice mezi vlastenectvím a „vlastenectvím“ je úzká, možná se oboje prolíná. Myslím, že nejsme hrdý národ a vlastenectví u nás = skinheadské hnutí = neonacisti = nacisti. Pokud by někdo založil školu vlastenectví, hlavním vyučovacím předmětem by nutně musel být dějepis. Ano, nejsme hrdý národ, nejsme hrdí na své dějiny, nejsme hrdí na takové osobnosti jakými byli Přemysl Otakar II., Karel IV., M. Jan Hus, Jiří z Poděbrad, Jan Ámos Komenský, František Palacký, Karel Hynek Mácha, Antonín Dvořák, Tomáš Garrigue Masaryk, legionáři, naši letci v Anglii, Milada Horáková, Jan Patočka, Jan Palach, Jan Zajíc a mnozi jiní včetně těch bezejmenných. Ježek – diskuzní fórum k stránkám e-stredovek.cz

Když se stane dítěti něco nepěkného, cítíme, že událost nemůžeme nechat bez odezvy. I ve světě, kde se každodenní dávka zmařených lidských životů počítá na stovky, vzbudí ohrožení dítěte soucit a rozhořčení. Není to tak dávno, co se pokoušel o sebevraždu skokem z Nuselského mostu třináctiletý školák. Podle sdělovacích prostředků šlo o reakci na třídní nebo ředitelskou důtku. Podobných případů není u nás na desítky, ale opakují se s železnou pravidelností, přinejmenším kolem vysvědčení.

Když dětský domov na dvě hodiny navštíví novináři nebo umělci, výsledkem je článek o báječných dětech a krásně prožitých dvou hodinách. Umělci budou nejspíš zděšeni tím, že děti mají omezenou možnost pohybu, že se před nimi vše zamyká apod. Neuvědomují si, že jde o dětský domov se školou, v podstatě o dřívější polepšovnu, kterou obývají děti s nařízenou ústavní výchovou. Náhle vzbuzený soucit s dětmi bohužel často překrývá riziko, které je dnes čím dál aktuálnější – agresivitu dětí směrem k pedagogům.

Dne 27. 11. se v Poslanecké sněmovně uskutečnil seminář na téma reformované maturity. Uspořádala ho poslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), zúčastnilo se ho asi 140 zájemců – kromě jiných ministryně školství Miroslava Kopicová a ředitel Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT) Martin Chvál.

„Seš v pohodě?“ „Jasně, jsem v pohodě!“ Výraz „pohoda“ díky těmto a podobným replikám pomalu dospívá ke své devalvaci. Nicméně prof. VLADIMÍR SMÉKAL z katedry psychologie brněnské Masarykovy univerzity se ho nebojí použít v jeho původním významu, a to v souvislosti s atmosférou ve škole. Zeptali jsme se ho na podrobnosti:

Když slyším slovíčko evaluace, jež mi trochu připomíná evoluci, musím přiznat, že ve mně stále ještě vzbuzuje zájem a zároveň se ve mně děje něco podivného. Zmocňuje se mě tzv. kognitivní disonance. Čtenáři, rozuměj tomu, prosím, tak, že člověk prožívá rozpor mezi teorií a realitou. Rozpor mezi vnitřní zkušeností a doporučeným vnějším návodem. Rozpor, který o sobě zřetelně dává vědět systémem vnitřních protichůdných pocitů.