Online archiv

Ne všichni absolventi odborných učilišť mají uplatnění lehké. Existují však obory, kde panuje obrovský nedostatek řemeslníků a platy se mohou vyšplhat až ke dvojnásobku průměrné mzdy. Nový pořad české televize Devatero řemesel se snaží na tyto mezery na trhu práce upozornit. Pořadem provádí oblíbený sportovní redaktor Vojtěch Bernatský.

Cesta přátelství

Při tradičním pojetí výchovy se učení a hraní často dostávají do přímého konfliktu - děti se nejdřív musí „učit“, aby si pak za odměnu mohly jít „hrát“. I když všichni známe Komenského okřídlený slogan „škola hrou“ (který se ale týkal spíše divadelní dramatizace učební látky), ve školách si dnes děti příliš nezahrají. Jsou ale učení i hraní opravdu dva tak odlišné procesy? A nedalo by se případných souvislostí a přesahů nějak pozitivně využít pro vzdělávací proces?

Už v předškolním věku probíhá velmi často prostřednictvím hry bezděčná orientace dítěte ve výběru povolání. Tato herní činnost snad dnes mnohdy nahrazuje chybějící přímý kontakt s pracovním výkonem rodičů, který byl v mnoha minulých stoletích přirozenou součástí života v rodinách zemědělců, řemeslníků a v řadě dalších profesí.

Právo na vzdělání zaručené naším ústavním pořádkem se těší jednoznačné podpoře občanů, kdežto povinná školní docházka, jež se k naplnění tohoto práva váže, dokáže naopak budit nevoli, nesouhlas, odpor. Jsem přesvědčen o tom, že tato rozporuplnost, nad níž se většinou vůbec nepozastavujeme, v sobě skrývá zárodky školní neúspěšnosti, degradace vzdělávání a nedůvěry v demokracii.

V minulém čísle Bohumil Kartous ze společnosti Scio v článku „Jakou mají ve skutečnosti hodnotu miliardy z EU“ zmiňoval náročnost procesu v souvislosti s přípravou žádosti o dotace a samotnou realizací projektu, která podle něj může případné zájemce z řad škol předem odradit. Rádi bychom uvedli tyto informace na pravou míru.

Tentokrát se s námi ředitelé škol podělili o své zkušenosti s evropskými projekty.

Byla jednou jedna krásná vila a ta oslovila britského spisovatele. Tak vznikl úžasný román Simona Mawrera Skleněný pokoj, který ve světě vyvolal novou vlnu zájmu o funkcionalismus, Brno a dějiny České republiky ve dvacátém století. Stejný pokus můžete udělat se studenty středních škol. Dejte jim knihu přečíst a poté propojte předměty dějepis, zeměpis, geologii, literaturu či výtvarnou výchovu. Poznatky související s funkcionalistickou vilou je mohou vtáhnout přímo „do děje“.

Dobrý den, mám problém a chtěl bych na něj radu, jak se mám zachovat nebo co mám dělat. Je mi 34 let. Při studiu na vysoké škole jsem se seznámil s kamarádkou. Nyní já učím na vysoké škole a ona na základce v tomtéž městě. Už dříve jsem jezdil za ní, protože jsem s ní chtěl chodit. V tu dobu za ní jezdil i kamarád a začali spolu chodit. Po určité době jsme se všichni stali tak dobří kamarádi, že jsme spolu všude jezdívali na výlety, dovolené, zábavy a pořád jsme spolu něco podnikali, prostě jsme byli spolu úplně všude. Nikdy jsem jí však neřekl, co k ní cítím, jen věděla, že mi na ní záleží a že bych chtěl nějakou holku, jako je ona. Já měl i jiné vztahy, ale vždy jsem tyto ženy srovnával s touto, protože se mně vždycky líbila nejvíce. Kamarádovi jsem ji záviděl a měl jsem ji strašně rád, protože je pěkná, hodná a příjemná. V současné době se kamarád s touto holkou rozešel, protože ji podváděl, a našel si jinou, ke které se nastěhoval. Teď už spolu nejsou měsíce a já jsem nyní taky sám. Protože to byl můj nejlepší kamarád a ona nejlepší holkou, se kterou jsme si vždycky rozuměli navzájem, tak jsem začal mezi nimi lítat a utěšovat je, ale pak jsem se rozhodl pro ni. Teď s ní trávím hodně času, abych jí zlepšil náladu a aby nebyla pořád doma. Problém je v tom, že ji mám tak rád, že po této době bych s ní chtěl strašně moc chodit a změnit přátelství na lásku. Ale nevím jak na to, protože mě bere jako nejlepšího kamaráda a snad už všechno o mně ví. Navíc teď bych měl odjet na 3 nebo 4 měsíce na studijní pobyt do Anglie, který chci jen kvůli ní sabotovat a zůstat tady s ní, abych jí byl na blízku. Prosím poraďte mi, jak se zachovat, když mě bude chtít brát pořád jako kamaráda, protože kamarádem už nechci být. Děkuji za radu Martin

Etický kodex učitele zatím chybí, přitom je jednání učitele stále pod větším drobnohledem žáků, rodičů, celé veřejnosti. Kde všude a jak se projevuje etický pohled na chování pedagogů?

V nové rubrice Začínáme se mladí učitelé z praxe podělují o své zážitky. Tentokrát nám napsal dvaceti sedmiletý Richard, který v současné době učí na Základní škole v Plzni.

Společenské změny, které se v naší zemi udály za posledních dvacet let, jsou podle Jiřiny Šiklové opravdu zásadní. Kromě nich jsme v rozhovoru zmínili i autoritu učitelů nebo nepoměr mezi zastoupením mužů a žen ve školách.