Online archiv

Kresby dětí nastavují zrcadlo jejich srdcím. V obrázcích se odráží celý dětský svět. Tak je tomu i ve výtvarném projevu pětiletých dětí z MŠ Zahrádka ve Šlapanicích u Brna.

Jednoho dne dostaly děti z MŠ U Bobříka důležitou zprávu. Indiánský náčelník Bystré oko z kmene sídlícího na šumavském Špičáku požádal děti o pomoc při hledání sedmi ztracených per ze svého náhrdelníku. Od toho dne začaly velképřípravy k přesídlení bledých tváří z Prahy na Špičák. Zde se z dětí měli stát indiáni místního kmene.Maminky vyrobily a ozdobily krásné obleky a paní učitelky hledaly v encyklopediích vše zajímavé o způsobu života indiánů. Zároveň vymýšlely, jak by tyto poznatky dětem co nejlépe přiblížily, aby si je všichni společně pěkněprožili. A tak hledání sedmi ztracených per vlastně obsahovalo sedm úkolů, kterými děti plnily nejrůznější cíle ze všech oblastí rámcového programu:•Pero poznání - oranžové: seznámení s okolím, stavby z přírodnin, mohyla pro náčelníka•Pero moudrosti - bílé: přijímání indiánského jména, znalost indiánských znaků, hledání turistických značek•Pero přátelství - červené: pomoc"raněnému", chůze se zavázanýma očima podle lana, koupání v bazénu•Pero pozorování - modré: výlet k Čertovu jezeru,"lovení zvěře"- nalézt obrázek, pojmenovat, nakreslit•Pero radosti - zelené: znalost květin a stromů, stavba ohnišť z přírodnin,"Na medvěda"- zachraň se na stromě, opékání indiánských topinek•Pero zdatnosti - žluté: indiánské sportovní hry, malování na kamínky, výroba totemu, kaplička - historie Špičáku•Pero bystrosti - hnědé: hledání pokladu, indiánské tance u ohněNeviditelný, ale všudypřítomný náčelník Bystré oko provázel děti na všech cestách přírodou. Vždy ráno od něj děti nalezly dopis s úkoly a nápady na zajímavé činnosti. Za splnění přibylo na náčelníkově náhrdelníku nové pírko aděti objevily na svém talismanu barevný korálek. To, co děti společně prožívaly, si zakreslovaly do deníčků. Pro slavnostní chvíle si děti oblékaly indiánské oblečky a scházely se před teepee postaveným na louce. Toto místobylo posvátné. Zde děti přijaly své jméno, tančily indiánské tance za zvuků bubnu a stavěly z kamínků mohylu pro náčelníka. Večerní setkání patřila k nejkrásnějším. Četli jsme si indiánské pohádky, zpívali s kytarou, vyprávělisi zážitky z uplynulého dne a na dobrou noc si zazpívali indiánskou ukolébavku. Na noc si děti odnášely do pokojů lapač snů a věřily, že s ranním rozbřeskem zlé sny zmizí a nastane nový den plný překvapení. Děti poznaly mnohokrásných míst v šumavské přírodě. Slovník dětí byl obohacen o nové výrazy ze života indiánů. Oblíbenými slovy bylo například slunce-žhavá koule, nezmokli jsme-suchá noha, vesnice-osada, úplněk-putující měsíc, večer-západslunce, ráno-východ slunce, ranní rozbřesk, kmenová rada, dýmka míru-kalumet. Celý týden děti pozorně sledovaly počasí a věděly podle pohádky, že kolem obchází medvěd s pytlem, ve kterém má schované pěkné počasí. Když po deštivysvitlo sluníčko, měly děti radost, že medvěd otevřel pytel a trošku pěkného počasí nám poslal. Děti se učily vzájemně se respektovat, pomáhat si a být kamarády. Po nalezení všech sedmi per, byly děti přijaty do kmene naŠpičáku. Slavnost probíhala pozdě večer u teepee za světel svíček a hvězd. Děti si domů odvážely talismany, keramické medaile s indiánskými znaky, malované kamínky, totem přátelství a deníky plné příběhů. Pro nás dospělé bylodměnou pocit, že domů odjíždíme se spokojenými dětmi, které získaly bližší vztah k přírodě a našly nové kamarády.Děti se učily respektovat se a pomáhat si navzájem.

Pro sociální vývoj dítěte má významnou úlohu heterogenní skupina dětí v MŠ. Ani rodina, ani homogenní skupina dětí nemůže pro tento vývoj udělat víc než dětská skupina věkově nesourodá.Poznávání rozdílů mezi dětmi vede k toleranci a zbavuje předsudků.

Denně chodíme okolo barevných kontejnerů. Dříve než společně s dětmi zjistíme, k čemu slouží, musíme vědět, co je odpad, jak se rozděluje, o jaké materiály se jedná.Při třídění odpadů se děti naučí pečovat o své okolí.

Program Začít spolu, podle kterého pracují Tygříci a Bobříci v 81. MŠ v Plzni, počítá s aktivní účastí rodičů a podporuje užší vztahy s rodinami.

To, co děti uvidí a prožijí na vlastní oči, je pro ně nejen zajímavější a poutavější, ale také snáze zapamatovatelné a rozumově pochopitelnější. Základem je poznat rodnou obec, okolí, ale také místa vzdálenější. Každý rokpřipravujeme tři výlety - podzimní, jarní a velký na závěr školního roku. Snažíme se vybírat různá zajímavá a atraktivní místa, která často ještě nenavštívily ani děti s rodiči. Navštívili jsme už hrad Svojanov, brněnskoupřehradu a nedaleký hrad Veveří, vranovský zámek, zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou, výstavu Josefa Lady v Brně, westernové městečko u Boskovic, opakovaně ZOO v Jihlavě a zámek a podzámecké zahrady v Kroměříži, což byl asi nášnejdelší výlet. Před každou cestou se tématu věnujeme, hledáme cesty na mapě, zakreslujeme do mapy plán cesty, prohlížíme pohlednice, fotografie z cest či encyklopedie a knížky o kulturních a historických památkách. Tyto výletyjsou celodenní. Zvládnout cestu, program na místě, přesuny ve městě či po okolí, zajistit dětem stravování i hygienu, je náročné. Opravdu by tento úkol byl pro dvě učitelky příliš obtížný, kdyby spolu s dětmi necestovalo téměřtolik rodičů či prarodičů. Naše"školkové"výlety jsme pojali jako výlety společné pro celou rodinu. Můžeme tedy vybírat vzdálenější místa, atraktivní cíle cest a nových poznání. Spolu s námi poznávají nejen děti, aletaké rodiče či prarodiče. Velmi nás těší, že výletů se rádi účastní i dospělí a přijíždějí také nadšení. Náš poslední výlet do Kroměříže se opravdu vydařil. Nejdříve jsme sledovali na okraji zámecké zahrady divadelnípředstavení Čaroděj ze země Ozz, které nadchlo malé i velké. Následně jsme prošli zámeckou a podzámeckou zahradu, prohlédli si krásná zákoutí, květinovou výzdobu, ale také zvířata v malé ZOO. Prohlídka zámku zaujala i menšínávštěvníky. Květná zahrada nabídla dětem k proběhnutí labyrinty z rostlin. O tom, že se výlet povedl, svědčilo i nadšené vyprávění dětí a krásné obrázky, které vytvořily. Společné výlety jsou obohacením pro malé i velké. Proděti znamenají možnost pobývat se svými blízkými, ale přispívají také k větší bezpečnosti dětí a hladkému průběhu akce.

Abychom mohli snáze podporovat emocionální vývoj dítěte, je třeba porozumět a získat orientaci v základních poznatcích o vývoji dítěte a pochopit, jakou úlohu v tomto vývoji hrají dospělí.Rozmlouvání s dítětem o jeho pocitech příznivě ovlivňuje emocionální vývoj.

Může raná výuka cizí řeči oslabovat přijetí pravidel mateřské řeči? Jak ovlivňuje výuka cizího jazyka vývoj dítěte? Do jaké míry zasahuje rozvíjející se sebepojetí dítěte? Když vycházím z dlouhodobého pozorování výuky anglickéhojazyka v předškolním věku, tak zjišťuji, že většina dětí má v procesu osvojování si mateřského jazyka vyvinuté základní schopnosti, díky nimž jsou děti schopny se učit nový jazyk. Během učení jazyka se tyto schopnosti mohoudále rozvíjet. Jedná se o:Schopnost zachycovat určité významy, chápat smysl celých výroků a to na základě učitelčiny intonace, mimiky, gestikulace a kontextu mezi tím, co bylo řečeno a schopnosti"dekódovat"smysl slyšeného. Děti tutoschopnost dále rozvíjejí a další rozvoj je to, na čem při učení se cizím jazykům záleží.Schopnost zvládat omezené lingvistické významy. V raném stádiu učení cizího jazyka lze pozorovat, že děti si s jazykem často hrají a pokoušejí se zvýšit své jazykové schopnosti přenášením toho, co se už naučily, do jinéhokontextu a vymýšlením nových slov nebo výrazů. Než se děti začnou formálně učit, jsou schopny dlouho předtím zvládnout kreativně cizí jazyk.Schopnost nepřímého učení. Děti se neučí slovíčka, fráze nebo vazby jako samostatné prvky, ale zajímají je příběhy, kterým se pokoušejí porozumět. Rády opakují zvuk nových slov, baví je písničky a říkanky, mají rády pohyb.Chtějí najít odpovědi na hádanky, imitují hlasy postav ze scének, používají vazby, které učitelka uvádí. Dokáží napodobovat tak dobře, že se jejich výslovnost velice blíží vzoru, který předtím slyšely. Tak se děti nevědomky učídůležitým jazykovým dovednostem. Jazyk zde není cílem sám o sobě, ale přirozeným prostředkem jak dosáhnout cíle v komunikaci.Schopnost učit se prostřednictvím fantazie a představivosti. Děti vědí, že hraní na něco je jen hra. Dokáží v herních situacích přijímat cizí jazyk jako svůj vlastní. A cizí jazyk se tak stává postupně známější.Schopnost porozumět. Děti se učí chápat, co slyší, uvažováním o tom, co by to mohlo znamenat. Porozumění pomáhají obrázky, kresby, mimika, gestikulace a další vizuální pomůcky. To, co si dítě myslí, že fráze či otázkaznamená, je ověřováno neustálým opakováním. Je-li obsah výuky smysluplný, zajímavý, vzrušující nebo zábavný, dochází k tomu, že děti jsou více motivovány, aby rozuměly tomu, co slyšely.Potěšení ze schopnosti porozumět např. krátkému příběhu nebo scénce v cizím jazyku zvyšuje sebeúctu dětí a zvyšuje jejich motivaci k učení. Z vlastní zkušenosti vím, že nejsilnější motivace učit se a poznávat cizí řeč je právě vpředškolním věku. V základní škole děti již tuto motivaci ztrácejí. Nedávné objevy v kognitivní psychologii jasně prokazují, že rozvoj dovedností cizího jazyka neprobíhá nezávisle na obecném kognitivním vývoji dítěte. Pokud seděti například zabývají rozluštěním významu věty, kterou ode mne slyšely, využívají schopností, které také potřebují pro řešení úloh v jiných oblastech vzdělávání. Mezi tyto schopnosti patří např. řešení problémů, určováníkauzálních vztahů, tvorba závěrů na základě analogie apod. Tímto způsobem lze pomáhat rozvíjet obecné intelektové schopnosti dítěte a zároveň rozvíjet jeho schopnost naslouchání a mluvení. Pokud je projekt výuky angličtinysestaven tak, aby byly neustále aktivovány všechny smysly tak, jak je to jen možné, pokud se jedná o vícesmyslovou motivaci dítěte, tak je víc než jisté, že taková výuka pozitivně ovlivní vývoj dítěte. Děti mají velkou potřebusi hrát, ale i potřebu poznávat. Pokud spojíme poznávání s hrou, připravíme podmínky i pro náročnější činnosti, jakou je i učení se cizímu jazyku.

Maturanti středních pedagogických škol, gymnázií i učitelky MŠ s několikaletou praxí se rozhodují, zda budou pokračovat ve studiu na vysoké škole. Co mohou udělat pro to, aby byli přijati?Uchazečka o studium učitelství pro MŠ nemůže říci:"Mám ráda děti."Musí mít zkušenosti z práce s dětmi.

Děti ze ZŠ Jana Wericha v Praze 6 se v čase stráveném ve školní družině účastní pod vedením vychovatelek různých akcí zaměřených na pomoc dětem. V poslední době se zapojily např. do projektu Unicef - Adoptuj panenku a zachráníšdítě nebo do projektu Fondu ohrožených dětí - Klokánek z Hostivic, kdy věnovaly výtěžek ze vstupného na muzikál Pohádka z perníku ve výši 1905 Kč této organizaci. Děti se také zúčastnily veřejné sbírky, jejíž výtěžek byl použitna podporu rodinného dětského domova Sluníčko a na podporu pěstounských rodin. V čem pomoc spočívala? Paní Hana Šafránková naši školu požádala o výrobu papírových sluníček, která se prodávala prostřednictvím jejich organizaceza 20 Kč. Školní družina jich vyrobila kolem tří set. Můžeme se tedy těšit, že velké množství sluníček vyrobených dětmi ve snaze pomoci svým vrstevníkům, o které se nechtějí nebo nemohou starat jejich vlastní rodiče, vytvořípříjemné rodinné prostředí v dětském domově. Doufáme, že tato akce nebude poslední a že budou pomáhat nejen děti, ale i my dospělí, kteří jim jsme příkladem.

Poslední den školního roku jsme s kolegyní usedly na lavičku v zahradě a svorně se shodly:"Tak a máme za sebou další školní rok."A začaly jsme vzpomínat. Obě jsme od mateřské školy nechtěly být ničím jiným než paníučitelkou. Vzpomínám si, že jsem se rozhodovala o budoucím povolání mezi kadeřnicí, zpěvačkou, učitelkou a princeznou. V předškolní třídě jsem měla naprosto jasnou představu. Chci být paní učitelkou. I když mi maminka takzvaněházela klacky pod nohy a neustále vyjmenovávala, co všechno budu muset umět a pro svůj sen podstoupit, šla jsem za svým. Až později jsem pochopila, že maminka měla pravdu. Moje kolegyně byla vlastně předurčena k povoláníučitelky. Narodila se v učitelské rodině. Maminka, paní učitelka, dokázala s takovým nadšením a fantazií líčit, co se událo ve škole, jaká tam byla legrace a jak se Vašík polepšil, že malá Věrka nechtěla být ničím jiným nežučitelkou. Doma byly sestry tři a ze všech jsou dnes učitelky. Snad jediná Věrka musela zabojovat, aby se na pedagogickou školu mohla přihlásit. Ještě na základní škole docházela na logopedii a tvrdě trénovala. Vlastní pílídokázala odstranit problém s hláskou R a stala se z ní učitelka. Rozloučily jsme se a odnášely si domů náruč květin od našich malých svěřenců. Někteří jsou již ve škole. Nemusí se nám stýskat. Máme jistotu, že za námi rádipřijdou. Třeba jen tak, pochlubit se jedničkami nebo si zavzpomínat na školku. Na konci školního roku přijdou děti ukázat i vysvědčení. To je ta největší odměna pro nás. Že na nás děti nezapomínají. Rodiče nás často obdivují seslovy, že by naši práci dělat nemohli. My ji ale dělat chceme. Je to naše poslání.

Chtěla bych poděkovat za jeden z mnoha nápadů, které využívám pro svou práci vychovatelky ŠD. V Informatoriu 3-8 č. 9/2003 mě zaujala uveřejněná nabídka obecně prospěšné společnosti Podaná ruka. Byl nabízen balíček s návodem,metodikou a vším potřebným pro uspořádání Dětského dne bez úrazů, a to za pouhou 1 Kč. Napsala jsem tedy na uvedenou adresu a po obdržení balíčku jsem byla velmi mile překvapena. Organizovat Dětský den bez úrazů se zaslanýmipomůckami byla hračka. Mohli jsme pozvat i děti z mateřské školy a společně strávit příjemné dopoledne plné zábavy. Děti si vyzkoušely jízdu na kole, zábavné testy, vyhledávání nebezpečných věcí kolem sebe, telefonování opomoc, překážkovou dráhu se zavázanýma očima a mnoho dalšího. Odměnou za jejich snahu byla průkazka pana Pipa a malý dáreček. Všem, kdo mají zájem udělat pro děti něco víc, než musí, tento skvělý balíček doporučuji.