Mám to o sobě říct? Kniha pro ty, kteří se vypořádávají se stigmatem duševní nemoci

Koupit na e‑shopu

Autorka knihy Mám to o sobě říct? Nizozemská psycholožka Anita Hubner byla sama třikrát hospitalizována kvůli psychóze. „Zotavení trvalo dlouho. Těžší pro mě však byl návrat do běžného života: vrátit se ke studiu, nebo si najít zaměstnání? A vybudovat si nové kontakty? Já jsem měla pocit, jako by tam stálo: „Měla jsem psychózu.“ Toto přesvědčení může být zakořeněné natolik hluboko, že už se neodvážíte něco podniknout. Lidé, kteří sami nemají zkušenost s duševní nemocí, si tohle těžko dovedou představit, avšak lidé, jichž se to týká, hned pochopí, co mám na mysli.“ Nedala se odradit konstatováním psychiatra, že se už nikdy neuzdraví a stala se uznávanou odbornicí na téma stigma duševní nemoci. Její kniha dává praktické rady, v jaké míře o své nemoci hovořit na první schůzce nebo při pracovním pohovoru a jak se vypořádat se sebestigmatizací a tabuizací ze strany společnosti. Pro české vydání jsme se spojili s týmem odborníků z iniciativy Na rovinu, kteří jednotlivé kapitoly doplnili o části „Jak je to v České republice“. 

Z nizozemského originálu Vertel ik het wel of vertel ik het niet? přeložila Milena Nováková.

Komiksový příběh o mánii, depresi a životě vůbec od výtvarnice Ellen Forney. Zažila Zbláznění. 

Ukázka:

Krok 3: Jak vyprávět svůj příběh

V kroku 1 jsme se pozastavili u výhod a nevýhod otevřeného sdělení. V kroku 2 jsme probrali, jaké stupně otevřeného sdělení existují a jaké reakce můžete dostat. Jste připraveni vyprávět příběh o svém duševním onemocnění? V tomto kroku probereme, jak můžete svůj příběh vyprávět osobním, smysluplným způsobem a jaké prvky jsou přitom důležité. Nezapomínejte, že sdělení vašeho příběhu nemá vliv pouze na vás, ale i na toho, komu svůj příběh vyprávíte.

Osm prvků dobrého příběhu

Je osm prvků, jež jsou důležité, když se chystáte vyprávět svůj příběh. Ze všeho nejdůležitější otázka, kterou si musíte položit, je, kdo je váš posluchač a kde se nacházíte. Tím začneme.

Přizpůsobte se posluchači a situaci

S dítětem mluvíte jinak než s dospělým a na prvním rande mluvíte jinak než s vaším budoucím zaměstnavatelem během přijímacího pohovoru. Vezměte v úvahu situaci nebo kontext, ve kterém svůj příběh vyprávíte. V hospodě vedete jiný rozhovor než ve vlaku. Upravte svůj příběh z hlediska jazyka a citlivých detailů.

V kapitole 4 a 5 se blíže zaměříme na to, jak vyprávět váš příběh ve společenských a pracovních situacích.

Perfektně skrytá deprese - Smutek maskovaný perfekcionismem

Buďte osobní

Mluvte v první osobě a používejte slova jako „mně“ a „moje“. Jde o vaše zkušenosti a dojmy. Vyhněte se formálnímu jazyku a mluvení ve třetí osobě. Například: „Měla jsem psychózu. Kvůli tomu jsem se setkala s předsudky. Můj příběh a moje zkušenosti nejsou ojedinělé: Více lidí, co prodělalo psychózu, mi vyprávělo o podobných zkušenostech.“ A ne: „S předsudky, které zažili níže podepsaní, se setkala většina lidí, kteří bojují s psychózou.“

Buďte konkrétní

Konkrétní příklady ilustrují váš příběh a posilují tak poselství. Když mluvíte o své depresi, je každému jasné, o co se jedná, když svou depresi popíšete následovně: „Někdy jsem byla tak depresivní, že jsem ležela tři dny v posteli a brečela. Měla jsem problém vstát. Už jsem se nesprchovala. Skoro jsem nejedla.“ Vyhněte se vágním, zbytečným nebo abstraktním popisům typu: „Deprese se dotýká lásky k sobě samému.“

Buďte upřímní

Váš příběh o vašem boji s duševním onemocněním je dostatečně zajímavý a lidé vám patrně budou naslouchat. Držte se faktů! Nesnižujte to, čím jste si prošli, a neříkejte například: „Duševní onemocnění není tak hrozné. Pár týdnů klidu a léků a byla jsem rychle zase jako před psychózou.“ Lidé si pak myslí, že psychóza celkem ujde nebo že jste neměli „opravdové“ duševní onemocnění. Na druhou stranu ani schválně nezkreslujte své zkušenosti tím, že budete přehánět nebo používat extrémní příklady. Když se odchýlíte od faktů, riskujete, že řeknete něco, co není pravda. „Takže jste nedostávala žádné jídlo ani pití během pobytu na klinice?“ mohl by někdo usoudit, kdybyste svůj příběh příliš nafoukli. Ztratíte tak na důvěryhodnosti.

Vykročte z úzkosti s tréninkem pro dospělé

Chraňte si soukromí

Vyprávět druhému o svém duševním onemocnění není jako jít se přiznat na policii, nejste ani pod přísahou! Když se rozhodnete, že nic sdělovat nebudete, nemusíte mít pocit viny ani se cítit špatně. Podělte se o svůj příběh teprve tehdy, až na to budete připravení a až budete mít pocit, že vám to udělá dobře. Nenechte na sebe tlačit nikým, ani sebou. A pamatujte si: Nemusíte vyprávět všechno. I vy máte právo na soukromí. Sami určujete, co o sobě chcete či nechcete sdílet. Nesdílejte nic, u čeho se cítíte nesví nebo za co se stydíte.

Opatřete vyprávění kontextem

Poskytněte také doplňující informace týkající se nemoci: Kdy vaše duševní onemocnění vzniklo nebo co ho vyvolalo? Existuje například souvislost mezi traumatem a vznikem vašeho duševního onemocnění? Pokud ano, co o tom chcete říct? Rovněž však: Jaký vliv má vaše duševní onemocnění na váš každodenní život a fungování? A jaký vliv má na váš společenský život (viz například ztrátu přátel nebo práce)? Když se jedná o duševní nemoc, zaměří se často veškerá pozornost na chorobopis a na vaše zdraví, zatímco duševní onemocnění může také vyvolat negativní reakce ze strany vašeho okolí nebo ovládnout váš každodenní život.

Trauma a psychóza
Dříve často převládal názor, že lidé, kteří mají psychózu nebo ji prodělali, jsou zkrátka šílení nebo nebezpeční. Nyní víme, že trauma z (raného) dětství se v pozdějším životě může projevit v psychóze. V oblasti poskytování odborné péče se nevěnovala tomuto tématu dlouho pozornost. Pozornost směřovala především ke stabilizaci psychózy. Terapie zaměřená na trauma se nedoporučovala z následujících důvodů:
• Lidé se báli, že by člověk mohl znovu dostat psychózu.
• Říkalo se: „Už je to příliš dlouho, léčba už nemá smysl.“
• Pacientům se nevěřilo, trauma si údajně vymýšleli, zařadilo se to do projevu bludů.

Pojmenujte dopad stigmatizace

Vyprávějte, jaký vliv má na váš život stigma. Vezměte si příklady jako: Nemůžete najít zaměstnání, máte strach ze ztráty práce, předsudky, pomluvy, jste ponecháni na holičkách. Mnoho lidí si neuvědomuje, že duševní onemocnění s sebou přináší i takové problémy.

Dbejte na to, abyste měli klíčové poselství

Postarejte se o to, aby váš příběh v sobě nesl poselství. Vyprávějte, jak probíhalo vaše zotavování, čeho všeho jste dosáhli. Ukážete tím, že lidé s duševním onemocněním mohou vést plnohodnotný život a být součástí společnosti.

Knihu Mám to o sobě říct? koupíte na našem e-shopu