Výtvarný projev malých školáků

Proto je toto období často spjato s obavami, strachem, nedůvěrou v sebe sama, a také s radostným očekáváním, „začít chodit do školy a být velký“. Dobří učitelé zcela jistě tento entuziasmus dětí nepromarní a zhodnotí jej v zážitkové výuce. Vlídná důslednost při dodržování pravidel, trpělivost, empatie i osobní vzor učitele mohou v tomto období sehrát rozhodující roli a pomoci malému školákovi tyto rozpaky překlenout. Úměrná míra svobody, která vybízí ke snaze experimentovat, hrát si s různorodým materiálem, objevovat, vede nejen při výtvarné výchově k rozvoji tvořivosti a hledání originálních způsobů řešení a podpoře divergentních způsobů uvažování.

Rozhodující pro školní úspěšnost se stává nejen proces zrání centrální nervové soustavy, ale také atmosféra, která tento vstup do školních lavic provází. Rodič a učitel jsou těmi hybateli, kteří mohou zapříčinit radostné či neradostné vykročení do života školních povinností.

V předešlých dvou článcích, které vyšly na jaře, jsme stručně popsali vývojové proměny a charakteristické znaky dětské kresby od 3 do 6 let. V tomto článku se zamyslíme nad výtvarným projevem malého školáka (od 6–7 do 10 let) a dotkneme se rovněž grafomotorického vývoje ve spojitosti s výtvarným vyjadřováním a počátečním psaním.

Žák mladšího školního věku

Z hlediska tělesného vývoje je pro žáka mladšího školního věku typický růstový spurt, tj. prudký tělesný růst, při kterém rostou končetiny rychleji než trup, v důsledku čehož se mění proporce těla (Šimíčková-Čížková a kol., 2010). Není ukončena osifikace článků prstů a zápěstí, což je jeden z důvodů, proč může úchop tužky/pastelky i následné psaní dělat žákům potíže. Svaly ruky by proto měly být pravidelně uvolňovány a posilovány grafomotorickými cvičeními. K jejich uskutečňování můžeme úspěšně využít pracovní činnosti či výtvarnou tvorbu pomocí alternativních výtvarných technik a pomůcek (prstová malba pomocí houbičky, hřebenu, kartáčku, stěrky, malba na kameny, muchláže, koláže a dekoláže, empaketáž, dripping – lití barev apod.).

Vývoj motoriky souvisí s rozvojem centrální nervové soustavy. Jde o období zvýšené motorické učenlivosti. Novým pohybům se žák mladšího školního věku učí nejčastěji na základě demonstrace a jednoduché instrukce (Kouba, 1995). Thorová (2015) označuje toto období za „zlatý věk motorického učení“. Kolem 6. roku je ukončeno zrání mozečku, jehož funkce jsou nutné pro nejvyšší stupeň pohybové koordinace. Ta je nezbytným předpokladem pro psaní a další motorické úkony (Riegerová, Přidalová, Ulbrichová, 2006). Žák lépe kontroluje pohyby v činnostech vyžadujících přesnost a ty se stávají zautomatizovanými. Naučí se kreslit, psát, rýsovat, modelovat, hrát na hudební nástroje. Na konci tohoto období se úroveň jemné i hrubé motoriky vyrovná úrovni dospělých (Thorová, 2015).

U malého školáka dochází také k velkým kognitivním změnám, které se projevují i v obsahu výtvarného vyjádření. Proměňují se nejen témata žákovských prací, ale i způsob zpracování. Žák prostřednictvím obsahové kresby sděluje myšlenky, nálady, vyjadřuje pocity (pláč, radost, smutek). Proto se kresby využívá jako účinného prostředku při diagnostice psychických poruch (úzkosti, emoční lability apod.).

Dívka 7 let – Co nosím v hlavě

Stadia kresebného projevu žáka

Kresby prvních školních let můžeme právem označit jako „zlatý věk dětské kresby“. Je charakterizován znaky, které jsme již uvedli při popisu období dětského naivního realismu předškoláka (5–6 let). Přetrvává automatismus, antropomorfismus, vícepohledovost, transparentnost, proporční a tvarová deformace, grafické spojení časových rovin. Období 5–7 let, kdy jsou v kresbě akcentovány především detaily, je označováno také jako období realistické kresby, tj. jako období intelektuálního realismu nebo jako stadium popisného realismu (7–8 let) a stadium vizuálního realismu (9–10 let). Závěrečné období mladšího školního věku se pak vyznačuje tvarovým i barevným schematismem.