Na montessori školce není nic tajemného

Mateřské školy, kde se učí podle Marie Montessori, jsou trochu tajemné. V šatně nevisí malovaní ježci, ve třídě je zvláštní klid… Jak byste návštěvníkovi takovéto školky popsala, o co v ní jde?

V montessori mateřské školce, stejně jako v celém montessori vzdělávání, jde v první řadě o děti a podporu jejich všestranného rozvoje. Takže vidíte, že na montessori školce není nic tajemného. Rozdíl můžeme najít v pedagogickém přístupu. Učitelé připravují obohacené vzdělávací prostředí, v němž se za dodržení pravidel a důsledků svých rozhodnutí děti svobodně a samostatně pohybují. Učitel se musí dobře orientovat ve vývojové psychologii a být dobrým pozorovatelem činností dětí, protože skrze činnost se projevuje jejich osobnost a učitel tak může reagovat na individuální potřeby dětí. Učitel také těmto potřebám přizpůsobuje dané prostředí a díky prezentacím pomůcek a jiných aktivit dítě s prostředím propojuje. Sám je dětem vzorem a stává se tak součástí připraveného prostředí, klimatu třídy. Kdybych měla říci, co se děje v montessori školce, jednou větou, řekla bych, že jde o celostní vzdělávání zaměřené na podporu obecných lidských charakteristik dítěte a jedinečného potenciálu každého dítěte ve třídě. 

Pro lidi, kteří jsou zvyklí automaticky malým dětem s něčím pomáhat, domalovávat jim obrázky, ukazovat jim, co mají dělat, je možná způsob práce v montessori školkách trochu nepochopitelný. Máme ale vůbec dětem takto pomáhat?

Je rozdíl mezi pomocí a posluhováním. Samozřejmě že máme dětem pomáhat, ale tato pomoc musí být funkční a vést k tomu, že dítě získá nezávislost. Je nutné ukázat dětem, jak s věcmi manipulovat, jak držet tužku, nůž, nůžky, jak si obléci bundu, zavázat tkaničku, pohladit či nakrmit morče, jak poděkovat či vyjádřit odmítnutí. Děti tyto dovednosti potřebují trénovat a mít pocit úspěchu. Ten jim dává sebevědomí a lásku k učení a objevování nových věcí. Maria Montessori hovořila o tom, že vzdělávání má být pomoc životu samému. Posluhování činí děti závislé na naší pomoci, brání jim v rozvoji, omezuje jejich kreativitu a ve svém důsledku činí závislé i nás samé. Maminky si pak někdy připadají jako otrokyně a děti jsou označovány za tyrany.

Když dětem předkreslíme psa a necháme je ho vybarvit, je to dobré cvičení na držení a vedení tužky, na udržení tahu mezi liniemi, tedy jako příprava na psaní. Nejde ale o rozvoj kreativity či výtvarných dovedností. Dítě může být v případě vybarvování kreativní pouze ve výběru barev. Vidíme pak zelené psy, fialové krávy a jiné nereálné obrázky, které nepodporují rozvoj představivosti. Když ale dítěti např. dopřejeme zkušenost se živými psy (může pozorovat jejich chování, co jedí, jak se o něj pečuje), ukážeme mu všelijaké fotografie různých ras psů a naučíme dítě techniku kresby, malby, stříhání či modelování, dáváme mu obrovský prostor pro vlastní představivost a tvořivost. Zároveň dochází i k procvičování jemné motoriky, a k oné přípravě na psaní také.

Jak vypadá den v montessori školce? 

Děti přicházejí ráno do školky přibližně ve stejný čas. Měly by přijít ideálně v rozmezí 15 minut. Pak se rozloučí s rodiči v prostoru pro rodiče nebo před školkou a samostatně vstoupí do šatny. Samostatnost v odloučení je velmi důležitá. Jde o přechodový proces, kdy se dítě mentálně připravuje na změnu sociální skupiny a činnost, která bude následovat. Tím dětem začíná tzv. pracovní cyklus. Svým tempem se děti převléknou, vstoupí do prostor třídy, pozdraví se s učitelkou, nejlépe podáním ruky, a krátce si popovídají. Ve třídě si dítě vybírá první činnost, nebo dostává od učitelky prezentaci nové činnosti. To záleží na pracovních návycích dětí. Pracovní cyklus by měl trvat dostatečně dlouhou, ničím nepřerušovanou dobu. Nejčastěji jde o tříhodinový cyklus. V rámci těchto tří hodin děti pracují s materiály v malých skupinkách, svačí, zpívají, volně a neorganizovaně odchází do venkovního připraveného prostředí, čtou. Po tomto bloku často děti odcházejí organizovaně na zahrádku či hřiště, skupinově obědvají, odpočívají (mladší děti, které to ještě potřebují, spí). Po obědě začíná druhý pracovní cyklus, který probíhá stejně jako blok dopolední. Učitel prezentuje pomůcky, skupinkové aktivity, děti se věnují umění, kultuře a dalším běžným montessori aktivitám, mohou opět svačit. Když blok skončí, děti se rozloučí s učitelkou, opět ideálně podáním ruky, jdou do šatny se převléci a odcházejí domů, nebo pokud školka pokračuje nemontessori programem, odcházejí ven či do jiného prostoru, kde program probíhá. Rodiče opět čekají na děti v prostoru mimo šatnu. Učitelé jim předávají děti připravené k odchodu v přesně daný čas, např. ve 13 hodin po obědě, poté až v 15 hodin po svačině a dále podle programu v 16.30 a např. v 18 hodin. Říkáme, že u nás nečekají děti, až rodiče přijdou z práce, ale rodiče čekají, až děti dokončí svou práci.

(foto Hana Chramostová)

Kdo může být učitelem, či spíše průvodcem, v této školce? Co pro to musí splňovat?

V první řadě každý, kdo má rád děti, sám sebe, rád se vzdělává a je zralou osobností. Učitelé v montessori školce potřebují kromě státem požadované kvalifikace absolvovat mezinárodně uznávaný výcvik pedagogických kompetencí. Osobně dávám přednost výcvikům Mezinárodní montessori asociace (AMI), protože ji založila přímo Maria Montessori a pověřila ji střežením svého odkazu.