Připravme dítě na příchod sourozence

Když před dvěma lety čekala moje dcera třetí dítě, bylo starším sourozencům očekávaného miminka 6 a 5 let. Oba ještě chodili do mateřské školy. Když se Johanka narodila, byl starší bráška čerstvý prvňáček, sestřička začínala poslední rok v mateřince.

Nadšení z narození miminka bylo veliké. Když jsme pro holčičku jeli do porodnice, Verunka v autě několikrát opakovala: „Já jsem pořád čekala a čekala a čekala, až jsem se dočkala.“ (A já jsem si uvědomila, jak dlouhý musí být pro malé dítě půlrok od oznámení, že přijde do rodiny miminko, přes hlazení mámina bříška až k jeho narození.) Prvňáček Dominik doma doslova jásal nad první pokakanou plenkou, smál se pořád jako zvoneček, pak se ke mně přitočil a povídá: „Babi, já jsem asi pochopil velká a odvěká tajemství pšírody.“ Vykulila jsem na něj oči, ale než mi to došlo, klouček dodal: „No víš, jak zpívá Nohavica: Velká a odvěká tajemství pšírody, že jenom z člověka člověk se narodí. Já jsem tomu moc nerozuměl, ale už rozumím. Maminka měla Johanku v bříšku a teď se z ní Johanka narodila a je s námi.“ Prostě přivítání sestřičky bylo nádherné a dnes, když starší děti začaly třetí a druhou třídu a Johanka lítá jako drak, ji oba sourozenci stále velice milujou.

Obrázek z MŠ Sukova, Rumburk

„Můžete ji žaše odnést špátky…“

„Prosím tě, jak jste to udělali, že ji ty děti mají tak rády?“ zeptala se mě na dětském hřišti nedávno kamarádka, když sledovala péči starších sourozenců o toho malého diblíka. „Když moje dcera přinesla z porodnice domů druhou holčičku, naše tehdy tříletá Adélka za chvíli prohlásila: ,Tak, už šme ji viděli a můžete ji žaše odnést špátky.‘ Když jsme jí vysvětlili, že je to její sestřička a že u nás zůstane, protože je přece naše, rozbrečela se a druhý den řekla: ,Mohli byšme ji ašpoň dát paní Ptáčkové (sousedka v bytě nad nimi), ta by byla tšeba láda. Nebo ji štlčíme do popelnice.‘ První dny jsme se těm jejím hláškám smáli a věřili jsme, že se s malou brzy sžije, ale nestalo se to. Dokonce ještě dnes, když jsou obě holky už školačky, tak Beatku vlastně moc ‚nemusí‘ – no, věřila bys tomu?“

Musím přiznat, že mě tenhle příběh sesterské nevraživosti překvapil, ale zároveň jsem si uvědomila, jak je důležité starší dítě na příchod sourozence připravit. Myslím, že o novém sourozenci je dobré začít mluvit ještě před jeho početím – můžeme se starším dítětem (dětmi) mluvit o tom, že bychom si přáli miminko, pokud k nám opravdu přijde, co se v našem životě změní, jaké by se nám/dítěti líbilo jméno apod. Takové otázky je dobré probrat, samozřejmě „dětským jazykem“ s ohledem na věk nastávajícího sourozence. 

Postavit dítě před „hotovou věc“ je náročné

Od začátku těhotenství je dobře miminko v bříšku společně hýčkat, hladit, zpívat mu nebo povídat apod. Pokud sourozence zapojíme do takových rituálů, dá se očekávat, že vznikne citová vazba ještě dříve, než se děťátko narodí. 

Je také důležité, aby starší dítě bylo (zase s ohledem na věk) odděleno od maminky v době porodu jen na nejkratší možnou dobu, pokud je tedy možné, aby o ně v té době pečoval člověk co nejbližší, aby mohlo maminku hned v porodnici navštívit.

Vzpomínám si, jak mi kdysi dětský psycholog prof. Zdeněk Matějček řekl, že postavit dítě před „hotovou věc“ a bez valné předchozí přípravy mu „přinést bratříčka nebo sestřičku z porodnice“ je pro ně nesmírně náročné. A dodal tehdy, že je to skoro srovnatelné s tím, jako kdyby si muž přivedl domů ještě jednu partnerku a oznámil manželce, že je má obě stejně rád a že ode dneška budou žít všichni pospolu…