Říká se, že začínat je těžké. Marcela Kotová, která mnoho let působí jako učitelka mateřské školy, pro začínající kolegyně a kolegy napsala knížku, v níž najdou vše důležité pro svou praxi. Povídala jsem si s ní o tom, co začátky ve školce obnášejí.
Z pedagogických škol přicházejí ve většině případů do praxe výborně připravení budoucí učitelé. Jaké jsou jejich začátky ve školce? „Stejně jako v každém zaměstnání je i v mateřské škole asi největším problémem převést teoretické znalosti ze studia do praxe. Nová učitelka zpravidla zjišťuje, že teorie se od praxe dost odlišuje. Teoretická základna je však potřeba, aby bylo z čeho vycházet,“ říká Marcela Kotová. „Dalším významným bodem je nepřenositelnost praktické činnosti v rámci studia na škole, neboť s dětmi studentka pracuje jen část dne, nenese za ně zodpovědnost a tato praxe je vykonávána většinou u předškolních dětí. S předškoláky je v určitém směru práce jednodušší, protože děti již mají základní návyky, znalosti i dovednosti a jsou samostatnější. Po takovéto praxi začnete pracovat s tříleťáky a ocitáte se v úplně jiném světě. Nedokážete jim najít jednoduchou pracovní činnost, kterou zvládnou. Předkládáte složité hry, omalovánky, pracovní listy... ale tyto děti teprve začínají rozvíjet jemnou motoriku při uvolňovacích cvicích na velký formát papíru a učí se držet správně tužku. Je zcela zbytečné dávat jim omalovánku, kterou pouze začmárají. V této třídě je důležitá samostatnost a činnosti podporující rozvoj jemné a hrubé motoriky. V dobrých začátcích hraje určitě velkou roli kolegyně ve třídě, zda je přátelská a ochotná pomoci, poradit a učitelku vést tím správným směrem. Z mého pohledu je nejlepší varianta začít jako absolventka u nejmladších dětí s šikovnou, vstřícnou uvádějící učitelkou.“
Na co by se učitelka, která nastupuje na své první místo ve školce, měla připravit? „Především je důležité seznámit se s tím, do jakého prostředí nastupuje, alespoň rámcově načerpat informace ke každodennímu chodu zařízení, jak ve vztahu k dětem, tak k novým kolegům a právním normám. Nejdůležitější je však seznámit se s konkrétní třídou, ve které bude učitelka pracovat,“ doporučuje zkušená učitelka.
Školka není jenom herna
Práce ve školce není jen „hraní s dětmi“, ale pedagogové se musejí vypořádat i s různými dokumenty, vyhláškami a podobně. Co je pro ně nejdůležitější? „Učitelka je zatížena větším množstvím právních norem a nařízení. Někdy jsou to dokumenty, které jsou spíše zatěžující než přínosné, ale mají nařizující charakter. Mezi dokumenty, které jsou pro dobrou práci s dětmi nezbytné, patří rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Dalším přínosným dokumentem je diagnostika dětí, která slouží k hodnocení rozvoje dítěte a následnému plánu dalšího rozvoje,“ zdůrazňuje Marcela Kotová.
Pedagogové se seznamují s dokumenty, ale často je i tvoří. Na co by měli brát ohled a co taková práce obnáší? „Školní vzdělávací program tvoří celý všichni pedagogičtí pracovníci společně, tak aby cíle a kompetence přizpůsobili své mateřské škole. Musí však vycházet z RVP PV. Třídní učitelky na základě ŠVP poté tvoří třídní vzdělávací program, který sestavují podle složení skupiny dětí a kdy je třeba brát ohled na věk dětí, schopnosti, různé odlišnosti. Ve třídě jsou například děti s odlišným mateřským jazykem nebo se speciálními vzdělávacími potřebami,“ upozorňuje Marcela Kotová.
Součástí učitelské práce je i pedagogická diagnostika. Jak ji můžeme provádět? „Pedagogická diagnostika je jednou z nejdůležitějších součástí práce učitelky, neboť právě touto metodou je učitelka schopna následně upravovat konkrétní přípravu na práci s dětmi, jak pro celou třídu, tak konkrétně pro jednotlivce.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.