Je brzy na roli školáka?

Pokud dítě není schopné vyslechnout pokyny učitele, věnovat pozornost tomu, co má, je úzkostné, nebo nesamostatné, tak velmi těžko bude své schopnosti uplatňovat i když je ve „školních“ oblastech zralé. Jenže je otázkou, jestli opravdu všechny tyto děti potřebují čas, protože jsou ještě nezralé, nebo jestli jsou k takové sociální nezralosti důvody, které čas nevyléčí.

Sociální role

Společně s nástupem do školy přijímá dítě i novou sociální roli – roli školáka. Pro dítě je to velký krok kupředu, avšak ne všechny děti jsou připraveny v daném věku vykročit. Některé mohou být nezralé po citové stránce – přehnaně úzkostlivé, fixované na rodinu, náladové či plačtivé. Jiné mohou mít problémy v sociální oblasti – obtížně navazují vztahy s vrstevníky, ale třeba i s dospělými. Mohou se bát mluvit, říct svůj názor nebo vyjádřit své potřeby. Pro takové děti by nástup do školy byl příliš velká zátěž. Ta by se časem mohla projevit například nemocností dítěte, jelikož děti své psychické potíže často přenáší do fyzických problémů, protože si s nimi neumí zatím poradit jiným způsobem.

Příliš náročné požadavky

Jiné děti mohou být po citové stránce „otrkanější“, ale mají obtíže spíše v pracovní oblasti – s dodržováním pravidel, plněním pokynů od pedagoga a s udržením pozornosti. Školní nároky jsou pro ně kvůli jejich nezralosti zatím příliš vysoké a děti jsou pak unavené, ještě více nesoustředěné a nestíhají plnit zadané úkoly. Takový neúspěch hned na začátku školní docházky může být pro dětské sebevědomí velkou ránou. Z toho důvodu je při posuzování zralosti důležité brát v potaz celkovou připravenost dítěte na nové prostředí.

Různé pohledy

Ideálně by k rozhodnutí o odkladu mělo dojít společnou silou několika lidí, kteří dítě znají nejlépe anebo mají odborné znalosti k posouzení jeho zralosti. V praxi to znamená komunikaci mezi rodičem, pedagogem, psychologem a lékařem. Ne vždy se však všechny strany shodnou, nebo jsou svolné k diskusi. Sociální zralost je jedna z oblastí, kterou může každý z výše uvedených účastníků diskuse vidět zcela odlišně. Rodič a pedagog v MŠ nemusí mít s dítětem po sociální stránce žádný problém, protože je dítě zná. Jiná situace však nastává, když dítě přijde do cizího prostředí nemocnice či poradny. Problém ale může být i opačný – v poradně v situaci jeden na jednoho se dítě může chovat uvolněně a naopak v kolektivu MŠ může mít potíže, které v poradně lze těžko odhalit. Proto je důležité, aby spolu všechny strany komunikovaly a to nejen na rozhodnutí o odkladu, ale také na následné péči, která je potřebná k tomu, aby další rok mohlo jít dítě do školy již bez obtíží.

Komplikovanost

Rozhodnutí o sociální nezralosti může být složitější než se zdá – dvě děti se stejnými projevy nemusí mít ke své nezralosti stejné důvody. O dnes již desetiletém chlapci jeho maminka píše – „Syn měl čerstvých šest let, když nastoupil do školy. Uměl číst, psát, počítat (násobit), ale byl velmi sociálně nezralý. Psycholožka nám řekla, že odklad v žádném případě. Ve školce plakal a nechtěl tam chodit. Sama jsem ale věděla, že odklad je zbytečný.“ To je příklad mimořádně nadaného chlapce, který na jedné straně byl velmi napřed ve školních dovednostech, ale v sociální oblasti zaostával.

Nadané děti

Mimořádně nadané děti se mohou v kolektivu svých vrstevníků cítit nepochopené a osamocené. Při vstupu do školy mnohokrát už umějí číst, znají číslice, mohou sčítat, odčítat, násobit, ale právě sociální stránka bývá oslabena. I když – jak se to vezme – určité „nezapadání do kolektivu“ lze brát spíš jako přirozený důsledek mimořádného nadání a jinakosti dítěte. Avšak některé nadané děti jsou nezralé i po citové stránce, mohou být nesamostatné, a přestože dokáží násobit, mohou mít problém se sebeobsluhou nebo se sebeovládáním.