Maják v bouři

V Česku se rozvádí polovina manželství, jak vyplývá z údajů Českého statistického úřadu z roku 2019. Šedesát procent rozvodů se přímo dotýká nezletilých dětí. A protože spolu partneři vydrží v manželství v průměru třináct a půl roku, mnoho synů a dcer zažívá rozvod rodičů ve školním věku. Během pár let následuje i zkušenost z takzvaných sešívaných rodin nevlastních rodičů, dětí a sourozenců. 

Rozvod dnes nepředstavuje prakticky žádné společenské stigma, takže si děti i jejich rodiče mohou být jisti, že si na ně nikdo kvůli tomu nebude ukazovat prstem. Rozvod rodičů ale každé dítě nějakým způsobem poznamená, včetně období, které mu doma předchází, i toho, jež po rozvodu následuje. 

Raději malé, nebo starší?

Rozvádějící se manželé, jejich přátelé a blízcí často řeší otázku, jestli rozpad rodiny a nové porozvodové uspořádání snášejí snáze děti mladší, nebo starší. Některé páry jsou ochotné počkat do doby, kdy to bude pro jejich potomky „lepší“. Většinou ale hledáme potvrzení našeho vlastního názoru. Chceme ho podepřít stanovisky odborníků a výsledky průzkumů, abychom se sami cítili lépe vůči svým dětem v situaci, kterou jim připravujeme. 

Žádnou studii, jež by dala jasnou odpověď, nenajdeme. Někteří psychologové říkají, že rozvod je jednodušší pro mladší děti, protože čím jsou menší, tím méně si pamatují z rodičovských tahanic a snáze vrůstají do porozvodového uspořádání. Druzí tvrdí, že starší děti už mají příležitost se v situaci lépe zorientovat a mohou do svého postavení v nových vztahových konstelacích víc mluvit. 

Na druhé straně menší dítě může časný rozvod rodičů trvale připravit o možnost vytvořit si pevné pouto s druhým rodičem. A starší děti přicházejí v důležitém životním období o stabilní vzory obou pohlaví, což může komplikovat jejich učení se mezilidským vztahům. O větších problémech ve vztazích, zejména partnerských, referují i zahraniční psychologické studie, které se zabývají dlouhodobými důsledky rozvodu na děti.

Zůstaňme ale ve škole. Co můžeme čekat od žáků, kterým se rozpadá rodina? K častým reakcím na takovou zátěžovou situaci patří různé psychosomatické poruchy, zhoršení prospěchu, potíže se zvládání emocí hněvu a vzteku, zvýšená agresivita, nebo naopak apatie. U žáků v prepubertálním a pubertálním věku se problémy spíše stupňují, protože v období, kdy chlapci a dívky prožívají své nejistoty spojené s dospíváním, jsou ještě více znejišťovány situací v rodině. 

„Čím výrazněji má pro dítě rozvodová situace charakter psychického traumatu, tím problematičtěji reaguje a tím více se stává náchylnějším například k depresím a problematickému chování. Dochází ke zvýšené plačtivosti, negativismu, snižuje se koncentrace pozornosti a školní výkon. Častými pocity jsou pocit osamělosti, nejistoty, pocit zklamání, viny a selhání, obavy z budoucnosti, které mohou vést ke sklonu k alkoholu, drogám, k sexuální promiskuitě. Chlapci na rozvod reagují spíše smutkem, neurotickými projevy a různými poruchami chování. Negativní a hanlivé vyjadřování o otci může uškodit jejich identifikaci se sexuální rolí a jejich sebeúctě. Dívky často proti rozvodu bojují, snaží se dát rodiče dohromady,“ vysvětluje psycholožka Lenka Hloušková.