Do dvorků slunce zapadá…

Podvečer na dvorku, kolem nás běhají kočky z okolí a snaží se vydrápat na vzrostlý tis, který ale bedlivě střeží jedna z našich domácích kočičích šelem. Na stolku hrnek s čajem a v ruce knížka. Zní to jako idyla, že? A také se na ni každý den těším. Podvečerní prázdniny a za dveřmi jsou ty opravdové, které mně jako šéfredaktorce začnou se dnem odeslání tohoto čísla do tisku a skončí poměrně záhy, protože ač je září daleko, nic se samo nenapíše ani nenachystá. Myslím, že to máte podobné, po krátkém vydechnutí, když se vyprázdní školka nebo škola – ještě si pamatuju, jak jsme se s kolegyní poslední den školky kochaly pohledem na židličky zdvihnuté na stolečky a prázdnou třídu –, začnete vymýšlet. Co pro ty naše děti připravíme? Jak zařídit, aby se jim u nás líbilo? Věřím, že práci často nepustíte z hlavy ani v létě. Je to přirozené a zároveň trochu nebezpečné. Už mnoho let, počínaje těmi učitelskými, se učím pouštět práci na čas z hlavy, vypínat telefon, neodpovídat na e-maily, nepsat si v duchu další a další texty. Jak mi to jde? Není to snadné. Když se to ale podaří, vracím se z výletu nebo dovolené mnohem odpočinutější.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám, abyste také dokázali, byť možná jen na chvíli, pustit práci z hlavy. I když nás všechny baví, co děláme, není to jediný pilíř našeho života. Tak jako já odpočívám s čajem, knížkou a akvarelem, případně na túrách po lesích a pláních, máte svůj zdroj energie i vy. A v září, plni sil, na shledanou.

Mgr. Marie Těthalová