Přímluva za hodné děti

Přirozená lidská tendence je všímat si věcí, které jsou něčím odlišné. Stejně jako v řádku stejných květin budeme nejvíc pozornosti věnovat té, která je menší, větší, má jinou barvu nebo roste jinak, tak i ve školní třídě se více věnujeme těm dětem, které zlobí, narušují výuku či jsou nějakým způsobem jiné. Literatury na téma, jak pracovat s takovými dětmi, je mnoho, ale málokde se píše, jak pracovat s těmi ostatními, „hodnými“ dětmi. S těmi, které nám nedělají při vyučování potíže, úkoly nosí včas, a když to jde, tak pomáhají, jak mohou. A proč by se taky o nich mělo psát, že? Vždyť oni přece extra péči nepotřebují, nebo ano?

Samozřejmě že nepotřebují tolik péče jako ty „zlobivé“ děti, ale to neznamená, že bychom na jejich dětskou dušičku měli zapomínat. I takové nenáročné dítě potřebuje pochválit a vědět, že se nesnaží zbytečně. Většina dětí má ráda pozornost a je možné, že i hodné dítě začne zlobit, pokud má pocit, že je přehlížené. Cokoliv je totiž lepší než ignorace. Přimlouvám se tedy tímto za všechny hodné děti, které nám dělají radost a které občas považujeme za příliš velkou samozřejmost. Zaměřme chvilku svou pozornost jen na ně a ukažme jim, že nám na nich záleží. Pochvalme je, pojďme jim říct, jak jsme rádi, poděkujme jim za jejich pomoc a za to, jak pilně pracují, a buďme vděční, že takové děti ve své blízkosti máme. Možná jsou nám ve skutečnosti větší oporou, než si sami uvědomujeme.

PhDr. Lucie Kvasničková