Děti jsou nevyzpytatelné a úrazy bývají otázkou okamžiku

Martina Farolfi pracuje jako dětská lékařka v ordinaci v pražském Karlíně, ve Všeobecné fakultní nemocnici a dále jako lektorka anatomie na 2. lékařské fakultě UK. Povídala jsem si s ní o různých rizikových momentech, které mohou ohrozit zdraví dětí, o první pomoci a také o velmi zásadní a často podceňované prevenci, která je důležitá pro všechny, nejen pro děti.

Když mí kamarádi lékaři mluví o své práci, zmiňují často fenomén MUDr. Google. Chodí i za vámi rodiče se „zaručenými“ diagnózami a informacemi? Co v takovém případě děláte?

Také se s tím setkávám, stejně jako ostatní lékaři všech specializací, asi je taková doba. Na druhou stranu to nevnímám negativně, každý chce být dnes informován. Je to úplně přirozené. Když si budete kupovat auto, podíváte se na internet, kolik stojí, jaký má výkon… Stejně když si budete vybírat šaty, zjistíte si, jaký to je materiál, najdete si fotky jiných žen ve stejném modelu…

Podobné to je, když hledáte něco o zdraví. Nemusíte jít jako dříve do knihovny, ale rychle najdete, co hledáte. Pochopitelně tam objevíte informace dobré i špatné a může být složité se v tom zorientovat. Pokud máte ke svému lékaři takovou důvěru, abyste to s ním mohla prodiskutovat, říci, čeho se bojíte…, můžete společně najít nějakou cestu. Jsem ráda, když vidím, že rodiče mají zájem o zdraví svých dětí.

Pokud ale někdo najde informaci, která ho pak trápí, něčeho se bojí, můžete to s ním probrat, že?

Ano, od toho tu jsem. Jsem moc ráda, když přijdou maminky, řeknou, co se dočetly a že se toho obávají, a máme společně možnost si o tom promluvit. Jsem lékařka, ne soudkyně, nejsem tu od toho, abych někoho soudila za to, jak se rozhodl. Sdělím jim pozitiva i negativa dané věci, ale rozhodnutí a zodpovědnost je na nich.

Jako pediatrička se hodně zabýváte prevencí. Proč jsou preventivní prohlídky tak důležité?

Protože se dá včas předejít nějakému závažnému onemocnění, které by jinak mohlo zůstat skryté. U dětí můžeme sledovat jednu úžasnou věc: jak rostou. Růst není žádná náhodná věc, víme, kolik by měly měřit a vážit v jednom měsíci, v roce, ve třech letech, kdy by dítě mělo měřit zhruba metr. Známe hodnoty fyziologické porodní hmotnosti a délky. Když známe výšku jeho rodičů, můžeme spočítat, kolik bude měřit v dospělosti, ve 2 letech má polovinu svojí finální výšky.

Rodiče někdy považují preventivní prohlídku za jakousi společenskou záležitost, kde je dítě přeměřeno, zváženo a zda je dobře živeno. Pokud se ale začne rozvíjet nějaké závažné orgánové či systémové onemocnění, růst se zastaví, protože to je pro tělo dítěte vlastně v danou chvíli energeticky náročné, energii spotřebovává jiný nefunkční systém, nebo tu energii tělo nezvládne využívat. Pravidelné měření a vážení, kdy zjišťujeme i obvod hlavy dítěte, je přitom něco opravdu jednoduchého a levného. Získám tím velmi cenné informace, které mi pomohou včas podchytit případné rozvíjející se onemocnění.

Během preventivní prohlídky můžete zjistit i to, že dítě v jednom rozměru roste více, než se očekává, že zkrátka přibývá na váze. Je to trend současnosti, nebo se to dělo i dříve a jen si toho nyní více všímáme?

I dříve byly děti robustné, silné i hubené a je tomu tak i dnes. Během vývoje dítěte nastávají období, kdy děti nabírají snáze, třeba tehdy, kdy nastupují do školy a strava už není úplně pod kontrolou rodičů, nebo v pubertě, kdy se začínají stravovat ještě více samy, probíhají různé hormonální změny a děti někdy ztrácejí zájem o sport. Rodiče to mohou ukočírovat, i když někdy hůře a jindy lépe, a je důležité nad tím nemávnout rukou a nabídnout jim pomoc. Děti ale musejí chtít a je třeba s tím něco dělat.

Jak probíhá klasická prohlídka podle věku, třeba pětiletá? Na co se zaměřujete a co můžete během ní odhalit?

Každá preventivní prohlídka má své zákonitosti a je přesně daná. Po dosažení třech let u dítěte probíhají prohlídky vždy v lichém roce věku dítěte až do 19 let a pokaždé se při ní zaměřujeme na něco jiného. U pětiletého dítěte mě kromě klinického nálezu a úrovně psychosomatického vývoje zajímá školní zralost. U adolescentů je velkým tématem puberta. Jak říkám, každý věk má svá specifika. Důležité je přitom hovořit i s rodiči, vše s nimi probrat.


MUDr. Martina Farolfi vystudovala 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Absolvovala řadu zahraničních stáží, věnuje se výuce anatomie budoucích lékařů na lékařské fakultě a kurzům první pomoci. Pracuje jako dětská lékařka v nemocnici i v ordinaci. Věnuje se postgraduálnímu studiu a výzkumu vzácných dětských onemocnění.

Placená zóna

Mgr. Marie Těthalová