Rád se dívám na dětské kresby

Imaginární slon

Konečně jsme se dočkali vydání Slona, kde je velké téma imaginárního kamaráda. „Ke Slonovi mám zvláštní vztah,“ říká Petr Horáček. „Vytvořil jsem knížku v době, kdy byla moje starší dcera malá a měla imaginárního kamaráda. Byla to černá liška, která s námi nějaký čas bydlela. Když dcera z imaginárního kamarádství ‚vyrostla‘, řekla mi, že liška už má liščata a bydlí někde jinde, dokonce mi ukázala kde. Měla se odstěhovat do pole před naším domem. Nevěnoval jsem tomu tehdy velkou pozornost, ale asi dva týdny poté, co se od nás liška odstěhovala, jsem stál v pokoji za oknem, pil jsem kávu a najednou jsem si všiml, jak jde přes pole liška. A tak vznikl imaginární slon. Tuhle knížku mám rád ještě proto, že je v ní obrázek tygrů. Chtěl jsem, aby to nebyli realističtí tygři. Moc rád se dívám na dětské kresby, tak jsem se podíval do skicáku své mladší dcery a našel jsem tam tyhle tygry,“ ukazuje Petr Horáček do knížky. „Moc se mi líbilo, že měli pruhy i přes obličej. Takže jsem si od ní tenhle nápad půjčil.“

Zajímalo mě, jestli měl Petr jako malý nějaké imaginární kamarády, protože já sama jsem jich měla sedm. „Ne, ale moc jsem se snažil, abych nějakého měl,“ směje se. „Chtěl jsem se s ním úplně skamarádit, ale nikdy se mi to nepovedlo. Když ale chodím do škol, ptám se dětí, jestli nějakého mají, a okamžitě se přihlásí skoro všechny. Některé mají ‚ufouna‘, jiné opravdovskou holčičku, která je ale imaginární.“ Vyprávím Petrovi o sedmi klucích, kteří mě jako malou chránili. Dokonce se mnou spali v posteli, kde jsem jim pochopitelně musela nechat dost místa, takže jsem se v našem studeném bytě budila ráno promrzlá. Kamarádi ale byli v teple, čemuž se oba smějeme.

Vánoční hvězda a husa Líza

Kniha Husa Líza a vánoční hvězda je novinkou tak napůl. Před několika lety vyšla v malém formátu, a protože o ni byl neutuchající zájem, rozhodli jsme se v Portále vydat ji v původní velikosti. „Husa Líza je moje stará známá, vydal jsem s ní i další knihy. Neměl jsem úplně v plánu vydat sérii knih s jednou postavičkou, ale nějak se to seběhlo. Podobné to je s knihami o myšce. Husa se mi kreslí moc pěkně, umožňuje mi udělat barevné pozadí. A v téhle knize je husa na sněhu,“ směje se Petr.

„Pamatuji si, že tuhle knihu jsem vymýšlel v Somersetu. Procházel jsem se po pobřežních pláních a mokřadech, bylo horko a já dával dohromady zimní knížku. Trvalo asi rok, než jsem ji napsal, a ilustroval jsem ji v létě,“ směje se. „Malovat zimu v létě je docela fajn, člověku pak není takové vedro,“ smějeme se oba. Dodává, že Vánoce jsou pro něj ohromně důležité. „Jsou bezvadné, je to přímé spojení s dětstvím. Je jedno, kolik nám je, může nám být třeba devadesát, ale když se podíváme na vánoční stromek, cítíme se, jako by nám bylo pět.“

Knížka do postýlky

Poslední Petrovou knihou, o které jsme si povídali, je nádherné leporelo Do pelíšku. Je určeno těm nejmenším, čte se před spinkáním a děti se podívají do různých zvířecích pelíšků i doupátek. „Leporela tvořím moc rád, ale není to nejjednodušší. Malá knížka o sedmi stranách mi trvá skoro stejně dlouho jako velká obrázková. Stránky do sebe musí dobře zapadat. Napsat leporelo pro malé děti je jako psát krátkou poezii pro dospělé. Moje leporela jsou vytištěná na krásném papíře, což platí i o českém vydání, a stránky jsou vytvarované a prořezané tak, aby malé dítě mohlo knihu ožužlat, ale nijak se nezranilo.“

Mgr. Marie Těthalová

Petr Horáček je výtvarník a autor velmi úspěšné série dětských knih. Jeho knihy byly přeloženy do několika jazyků, kniha Nový domek pro myšku byla v Holandsku (po překladu) zvolena nejlepší dětskou knihou roku 2006. Kniha Husa Líza získala v USA několik prestižních knižních ocenění. Žije a pracuje ve Velké Británii, kam se přestěhoval po studiích.