Jarní kuřátka v MŠ v Pardubicích


Vítání jara se stalo v naší mateřské škole v Jesničánkách již každoroční tradicí. Všichni se na toto období těšíme a letos jsme se těšili dvojnásob – na jaro a na kuřátka. Když přibývá slunečních paprsků a příroda se začíná probouzet po zimním spánku, víme, že nastává jaro. I tento rok jsme ho radostně vítali – školku jsme zdobili obrázky s jarními náměty, děti malovaly první jarní květiny, sluníčka, zpívaly písničky o jaru. Na školním záhonu vyrostly jarní květy narcisů, bledulí, sněženek a hyacintů. 

První jarní den jsme se všichni sešli na školní zahradě, abychom společně zahnali paní Zimu a na trůn posadili paní Jaro. Zazpívali jsme si jarní písně, včetně zahnání zimy: „Zimo, zimo, táhni pryč!“ Poté jsme se za zvuku řehtaček, dřívek a hrkaček vydali k blízkému potoku, abychom vynesli Morenu a nechali ji odplout do zimních krajin. 

Tento rok jsme ale přivítali jaro i jinak – zapojili jsme se do projektu „Líhnutí kuřátek“. S velkým nadšením jsme čekali, až nám do mateřské školy přivezou líheň s vajíčky. Dočkali jsme se začátkem týdne. Každý den jsme pak pozorovali, co se v líhni děje. Děti pořád kontrolovaly, zda je v líhni na teploměru stálá potřebná teplota 40 stupňů. Doplňovali jsme do líhně nezbytnou vodu, kvůli stálé vlhkosti prostředí. Naši líheň se zaujetím sledovali také rodiče. Při každém předání dětí se rodiče ptali, jestli už jsou kuřátka vylíhnutá a jak prospívají. Druhý den jsme již mohli vidět, jak se vajíčka hýbou, a co víc, uvnitř vajíček už zcela zřetelně pípala kuřátka. Největší zážitek přišel ve středu – byli jsme u zrodu nového života. V přímém přenosu se nám postupně z vajíček vylíhla kuřátka. S dětmi jsme si pravidelně povídali o tom, jakou péči vyžaduje chov kuřátek. Po pár hodinách, kdy kuřátka musela doschnout v líhni, jsme je přendali do průhledného plastového boxu s vyhřívací deskou. Kuřátka se měla čile k světu. Začala zobat potravu a pít. Stále štěbetala a děti je nemohly spustit z očí. Dokonce si je pojmenovaly, většinou podle svého jména. Kuřátka si děti pohladily, aby pocítily, jak heboučká peříčka novorozená kuřátka mají. Na kuřátka se pravidelně chodily dívat i děti z ostatních oddělení. Koncem týdne přišlo loučení. Dětem jsme vysvětlili, že kuřátka patří do kurníku k ostatním „slepičím“ kamarádům. Na cestu jim děti namalovaly obrázky kuřátek a ve školce si pak „své“ kuřátko vytvořily z rychletvrdnoucí hmoty, aby měly na kuřátka památku.

Toto krásné přivítání jara nám umožnilo zažít zázraky přírody v podobě líhnutí kuřátek. Projekt obohatil nejen děti o nové prožitky, ale doslova jím žila celá školka společně s rodiči. 

Jana Konopková, MBA

MŠ Raisova, Pardubice-Jesničánky

-red-