Jak poznat ty nejlepší hračky? Napoví symbol kvality

Pro hračkářský obor, pěstovaný u nás s velkou péčí od konce 50. let (Expo Brusel), to byla situace šokující. Zanikly i organizace, které s rozmyslem a ve velkém zajišťovaly centrální nákupy pro školy. Z dřívějších oborových komisí a kolegií vznikala občanská sdružení, která se snažila situaci zpřehlednit. V našem oboru tak vzniklo Sdružení pro hračku a hru, v němž se angažovali zejména prof. Václav Kubát, Daniel Titěra a Ing. Jiří Šťastný.  Zatímco Václav Kubát působil na žižkovské škole a ve svazu umělců, v „terénu“ mezi výrobci a také publikačně byl činný Daniel Titěra. Stál u vypracování pravidel soutěže pro Sdružení pro hračku a hru a pro Asociaci předškolní výchovy v čele s doc. PhDr. Evou Opravilovou a PhDr. Jaroslavou Cardovou. Výsledkem spolupráce těchto partnerů ve spojení s fakultní mateřskou školou na Palmovce vedenou Mgr. Ludmilou Šprachtovou a s Pedagogickým centrem Praha, bylo pořádání každoročních Salonů hraček a hodnocení přihlášených hraček, spojené od roku 1994 s označením Správná hračka – vybráno odborníky.

Co je předmětem hodnocení

Hračky a herní předměty jsou určené dětem předškolního a mladšího školního věku, tedy přibližně do 11 let věku dítěte. Teritoriální omezení původu hraček není žádné. S výjimkou prototypů (autorských hraček) je podmínkou k hodnocení, aby hračka byla testována oprávněnou zkušebnou, případně měla Prohlášení o shodě CE.

Způsob hodnocení

Komise zkoumá pedagogicko-psychologickou způsobilost hračky, provedení ve vztahu k výchovnému účelu, možnosti didaktického využití, funkčnost z hlediska určení – pro děti předškolního věku, event. mladšího školního věku, handicapované děti; hračky určené pro domov, hračky pro dětská zařízení a kolektivní hru. Na rozdíl od zákonem stanovených kritérií, která ověřují autorizované zkušebny, není naše hodnocení měřitelné, kvantifikovatelné. Jde o kolektivní znalecké posouzení, jehož výrokem je buď „ano“, nebo „ne“: buď je kvalita Správné hračky přiznána, nebo není. Proto je důležité nejen odborné složení poroty, ale i dlouhodobá práce v ní.

Propagace

Jak je informována odborná i laická veřejnost v ČR?  Po zániku Salonů, zaměřených na mateřské školy, zůstala jen propagace v interních sděleních Asociace předškolní výchovy a Sdružení pro hračku a hru. Průlom do „ticha kolem Správné hračky“ se podařil v roce 2010, kdy se poprvé nově graficky zpracované osvědčení o Správné hračce předávalo slavnostně na společenském večeru veletrhu For Toys v Praze v Letňanech.

Při oslovení rodičovské veřejnosti a předškolních pedagogů mají více ponětí o značce Správná hračka – vybráno odborníky pedagogové. Je to i tím, že mnohé firmy zasílají nabídky školám elektronickou cestou, kdy má pedagog či přímo ředitel školy možnost si podrobně nabídku prohlédnout včetně přiloženého loga.

„Logo Správná hračka je mi známé, vím, že pod ním nenajdu hračku pro děti, která nebude ověřená a bude pouze komerční záležitostí. Při výběru hraček pro naši MŠ sleduji jejich účelnost, bezpečnost, samozřejmě estetickou stránku, kterou by měly zaujmout na první pohled. A to jak dítě, tak i dospělého. Velmi oblíbené jsou u nás hračky s různou variabilitou využití a také ty, které vydrží dětské zacházení a hned se nerozbijí. Preferujeme samozřejmě přírodní materiály, zejména dřevo, před plasty a máme hned několik oblíbených domácích výrobců,“ sděluje ředitelka MŠ Tolstého z Prahy 10 Jitka Křížová.

Někteří učitelé a ředitelé informace o Správné hračce mají, také je ale mnoho těch, kteří se s touto značkou neměli možnost seznámit. Je to i vlivem přesyceného trhu, zahlcováním hračkami od dealerů, pracujících pro různé firmy, ale i poptávkou dětí a především nedostatkem času, protože vše si nastudovat vyžaduje dostatek času a určité úsilí. A jak je to s rodiči? Jakými kritérii se zabývají při výběru hraček pro své předškolní děti?

Cíl hodnocení „Správná hračka“

Cílem je podpora vývoje, výroby i prodeje správných hraček a jejich rozšiřování mezi dětskou populací. Má se tak dít povzbuzováním tvůrců (autorů – designérů), poskytováním orientace jak pro výrobce a dovozce, tak pro prodejce. Zároveň je cílem i ovlivňování zákazníků, kteří by měli Správné hračky v obchodech žádat a pro své děti kupovat.

V letech 1994 až 2023 bylo oceněno více než 400 hraček a herních předmětů (= cca 28 hraček za rok), posuzován byl přibližně dvojnásobek. Je to jen zlomek z množství nabízených hraček, ale může sloužit jako příklad pro vlastní hodnocení a výběr hraček podobných kvalit. Záleží jen na nás.

Správná hračka – vybráno odborníky

V září tohoto roku byl uzavřen již třicátý ročník soutěže „Správná hračka – vybráno odborníky“. Jedním z hlavních iniciátorů vzniku tohoto projektu byla v roce 1994 paní docentka Eva Opravilová, dlouholetá a nyní emeritní předsedkyně Asociace předškolní výchovy. Právem byla u příležitosti životního jubilea 28. 10. vyznamenána prezidentem republiky medailí 1. stupně za zásluhy v oblasti výchovy a školství. Celé své odborné působení podřídila především zájmu dítěte. K tomu patřila nerozlučně i snaha napomoci skutečně dobrým hračkám v jejich cestě k dětem.

Správná hračka – vybráno odborníky je společným projektem Sdružení pro hračku a hru, Asociace hračka Unie výtvarných umělců ČR a Asociace předškolní výchovy. Cílem je podporovat tvorbu, výrobu a prodej dobrých hraček a rozšiřovat je mezi dětskou populací. Předmětem hodnocení jsou hračky a herní předměty, určené především předškolním dětem. Prodávané hračky u nás jsou povinně označeny symbolem CE. Ale pozor: certifikovaná bezpečnost a zdravotní nezávadnost hraček se však netýká toho, co je pro rozvoj dítěte nejdůležitější – estetické a výchovné kvality.

Správná hračka – vybráno odborníky jako nadstandardní hodnocení je tedy významnou pomůckou pro rodiče i pedagogy při rozhodování o nákupu hraček. Proto vyhledávejte hračky se zeleným označením a žádejte je v prodejnách, kde rádi nakupujete! Oceněné hračky dostupné na trhu si můžete prohlédnout na www.hrackobrani.cz/spravna-hracka.

PhDr. Jaroslava Cardová

Poselství Evy Opravilové

Doc. PhDr. Eva Opravilová, CSc., se letošního 4. října dožila 90 let. Tato vysokoškolská pedagožka a autorka řady knih pro děti i učitele mateřských škol považuje školku za laboratoř lidských vztahů. Jaké je podle rozhovoru, který před lety poskytla časopisu Informatorium 3–8, její poslání? „To je otázka, která vypadá zdánlivě lehce, ale je velice těžká. Základní poslání mateřských škol se začalo tvořit už na přelomu 18. a 19. století, kdy bylo nutno pomoci ženám, které začaly pracovat a nemohly se v tu dobu starat o děti. Poslání mateřské školy se s dobou vyvíjí, původní ideály se posunuly úplně jinam. Dříve šlo pouze o pomoc zaměstnané ženě, ale dnes už mateřská škola vstupuje do intimního kruhu rodinné výchovy. Dnešní nároky na dítě jsou bohužel tak vysoké, že leckdy rodina nedokáže dítě sama připravit na jejich zvládání. Školka je počátkem celoživotního a systematického vzdělávání, v tom vidím její úkol. Školka uvádí dítě do širšího společenství, pomáhá jeho začlenění do širších sociálních vztahů. Je to laboratoř lidských vztahů, místo, kde dítě dostává impulzy pro poznání. Představa, že se v ní dítě jen připravuje na školu, je prostě zjednodušená – ve školce dítě žije a učí se tam žít.“

A co říká Eva Opravilová na názor, že v mateřské škole by se děti měly především chystat na školu? „Období, kdy byla příprava na školu stěžejním úkolem mateřských škol, již máme za sebou. Tohle období zapadá do poslední fáze totality v naší zemi. V cílech předškolního vzdělávání tehdy stálo, že mateřská škola je tady od toho, aby připravovala dítě na školu, a všestranně se to podporovalo. A v pedagogické dokumentaci se tehdy i vymezovalo, co má dítě umět při vstupu do školy; stálo tam třeba, kolik má dítě znát volně rostoucích květin, kolik má znát básniček… Nebylo to stanoveno jako norma, ale očekávalo se to. To dnes nikdo nestanovuje. Ale myslím si, že učitelky mateřských škol dokážou poznat, že dítě do stadia, kdy zvládne školu, dorůstá, a stejně tak jsou schopny odhadnout, že v téhle oblasti něco ‚vázne‘,“ mluví o minulém a současném pohledu na úlohu mateřské školy Eva Opravilová. „I proto by bylo dobré, kdyby učitelky mateřských škol měly možnost podílet se na pedagogické diagnostice tohoto problému. Když zralost dítěte pro školu posuzuje pedagogicko-psychologická poradna, je to zpravidla jednorázové, stejně jako vyšetření u praktického dětského lékaře. Ale učitelka má možnost dítě sledovat dlouhodobě,“ vysvětluje. A dodává, že zavádění různých přípravných tříd tuto roli mateřských škol a předškolních pedagogů v podstatě zpochybňují.

Mgr. Marie Těthalová

Foto Jiří Kučera