Většina duševních onemocnění vzniká v dětství a adolescenci, je to období zvýšeného rizika, ale především období, které je mimořádně důležité pro systematickou, cílenou a na evidenci založenou prevenci a včasnou intervenci.
Vnučka mé kamarádky měla velký problém v covidovém období. Byla tehdy ve 2. třídě základní školy a distanční výuku, kterou provázela ztráta kontaktu s kamarády i s paní učitelkou, snášela velmi těžce. Byla plačtivá, bojácná, začala být extrémně fixovaná na maminku. Problémy nepominuly, ani když toto náročné období skončilo a život začal být zase „normální“. Rodiče sice tehdy sehnali krátkodobou krizovou pomoc, ale už se jim nepodařilo zařídit navazující dlouhodobou péči dětského psychologa v rozumném dojezdu od jejich bydliště na jižní Moravě… Co na to odborníci?
Národní monitoring duševního zdraví žáků
Odborníci uvádějí, že distanční výuka provázená ztrátou kontaktu s vrstevníky a často i napětím uvnitř rodiny vedla ke zhoršení situace, která nebyla dobrá ani před pandemií. Vzrostl počet úzkostných poruch, depresí i dokonaných dětských sebevražd. Počet dětí, které volaly na nějakou krizovou linku, vzrostl podle údajů Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) o 30–40 %.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.