Skupinová daseinsanalýza. Možnost být sebou

Oldřich ČálekPraha, Triton 2004. 557 s.Oldřich Čálek se pokusil podat pohled na filozofickou problematiku, v níž je daseinsanalýza zakořeněna. Souborně proto pojednává o otázkách existenciální antropologie tak, jak byla vypracována Heideggerem. Daseinsanalýza jekoncipována jako existenciální antropologie.O postupu psychoterapie hovoří autor jako o cestě. Tou pak rozumí"terapeutovu oslovitelnost pro životní, existciální příběh druhého člověka". Vytyčuje cíl životní cesty člověka:"nalezení autentické životnícesty a svobody, chápané jako odpovědné volby uvnitř životních možností". Psychoterapeut je podle tohoto pojetí pouze průvodce, tedy někdo, kdo se vyzná v ,krajině lidství', v lidských možnostech. Důraz je při tom položenna porozumění. V pozadí je představa, že lidský život je natolik srostlý s porozuměním (smyslem), že jiný nežli takto vytýčený přístup k člověku není přiměřený.Důraz je kladen na"mnohovrstevnou naladěnost člověka (určitou obdobu motivačního zaměření či nasměrování) a na jeho otevřenost, na jeho schopnost postřehovat významnost pokud možno všeho, s čím se setkává. Nad tímvším však dominuje pojetí základní motivace života člověka jako bytosti, která má možnost být sama sebou. Tam, kde se jí to daří, kde skutečně je člověk sám sebou, tam je možno hovořit jednak o naplnění života smyslem, jednak odosažení stavu plného duševního zdraví. Čteme zde, že"možnost svobodného rozhodování je měřítkem duševního zdraví". Tím je zároveň nasměrován i úkol výchovy svobodného a zralého člověka, který je sám sebou.Úkol hermeneuticky orientované daseinsanalytické psychoterapie vidí autor v pomoci člověku"hledat a nalézat jeho vlastní životní smysl či poslání". Psychoterapeut mu může pomoci, aby si tento svůj vlastníživotní smysl a své životní poslání ujasňoval a lépe (plněji) pochopil, co to obnáší. Daří-li se to pacientovi, dochází k jevu naplnění, to jest uspokojení ze správného zaměření života v teorii i praxi a spění k vytčenémuosobnímu cíli.Pozoruhodný je autorův apel, který říká, že:"psychoterapie není záležitost především technická, ale etická"a má dát pacientovi příležitost, aby se přestavělo jeho porozumění a byl mu umožněn rozvoj ke svobodnévolbě. Na rozdíl od ,ducha techniky' (i psychoterapeutické), který mnohdy znamená něco vymáhat a něco si vynucovat, klade autor důraz na to, pacientovi pomáhat.Cílem psychoterapeutického působení je pomoci pacientovi v tom, aby"měl vlastní existenciální pohyb a cestu", aby žil tak,"aby to odpovídalo jeho možnosti být sám sebou".Psychoterapeutická skupina je podle autora specificky laděnou oblastí spolulidské otevřenosti, jejímž pastýřem či správcem je psychoterapeut. Pro to, jak s touto skupinou terapeuticky pracovat, podává autor řadu vodítek.Velká pozornost je věnována problematice tělesnosti a psychosomatiky, pojetí nemoci a psychosomatického onemocnění.