Kde jsem býval dítětem

Kde je to místo, kde jsme se cítili být opravdu dětmi? Je to zahrada za plotem chalupy, prázdninový les nebo louka u rybníka? Pro mnohé to jistě je i jejich mateřská škola nebo školní družina, na kterou rádi vzpomínají. Školka, kde se jim vedlo dobře, kde si s nimi učitelky povídaly a hrály, a především respektovaly jejich jedinečnost, jinakost… Družina, kde na ně čekala spousta zajímavých činností i prostor pro relaxaci, a především chápavé vychovatelky, které si uvědomovaly, jak moc dítě unaví byť jen čtyřhodinové vyučování. Jak ale poznat, co které dítě potřebuje?


Třeba prostřednictvím pedagogického diagnostikování, které vám přiblíží jeden z článků únorového čísla, jež právě držíte v ruce. Do školky, kde je pedagogům a tedy i dětem dobře, vás zavede i únorový rozhovor s Danou Moravcovou, ředitelkou jedné pražské mateřské školy. Mluví o tom, co se v současné době v předškolním vzdělávání odehrává, jaké změny v něm probíhají, i o školce, kterou vede.


Přeji vám, milé čtenářky a milí čtenáři časopisu Informatorium 3-8, abyste z mateřské školy nebo školní družiny, kde pracujete, dokázali se svými kolegy vytvořit místo pro život. Nejen pro děti, které k vám chodí, ale i pro vás. Když se totiž budete v práci cítit dobře, povede se dobře i dětem.


Mgr. Marie Těthalová


Mgr. Marie Těthalová