Školka není náhrada rodiny

Nedávno jsem se dozvěděla, že je mnohem lepší a pro tělo zdravější, když jdou děti na procházku okolo frekventované silnice, kde není chodník, kde se šíleně práší a za minutu projedou tak čtyři kamiony a 20 aut, než aby děti strávily čas na úžasné prostorné zahradě, kde mají vyžití od míče, přes skluzavky a průlezky až po pískoviště a jízdu na kolech, protože „děti potřebují organizaci“. Absolutně nechápu takový přístup. Nebylo by lepší se zamyslet nad tím, proč máme potřebu mluvit do profese jiných? Každý je na něco specializovaný a dělá svoji práci nejlépe dle svého vědomí a svědomí, přesně tak, aby dělal svoji práci správně. Osobně si myslím, že bych se pro děti „rozdala“, neustále se snažím vymýšlet netradiční aktivity, aby se děti zabavily a aby bylo učení prožitkové a ne jen pouze o povídání. Ale k čemu to vlastně vede? K tomu, že se vždy najde někdo, kdo si v tom vyhledá nějaký problém. Když si povídáme s dětmi v komunitním kruhu a zeptáte se dětí, co dělají doma s rodiči, velké procento dětí odpoví, že si hrají na tabletu, nebo mamka pije kafe a on kouká na televizi.

Na otázku, proč se s dítětem tedy neprojdou do školky pěšky, když tolik stojí o procházky a neustálé komandování dětí, rodiče odpoví: „Protože je to daleko a on by to neušel“, nebo „Máme dvě děti a s těmi bychom to pěšky nezvládli, museli bychom je moc hlídat“. A přesně takový člověk vám potom řekne, ať si vezmete 30 dětí, co máte ve třídě a přesně tou stejnou cestou, co by „nezvládl“ se svými dvěma dětmi, se projdete, protože je to přece „v pohodě“. Do školky jezdí autem víc, jak půlka dětí, přitom bydlí 350 metrů od školky, zbytek dětí jezdí na vozítkách, kočárcích… div jim před školkou ještě neseberou z pusy dudlík. V dnešní době se objevuje stále více dětí s nějakou poruchou, ale proč tomu tak vlastně je? Nebylo by dobré zamyslet se nad tím, že třeba zlobivé, drzé, hyperaktivní dítě si tímto chováním jen a pouze vynucuje pozornost? Nebo že to může být tím, že dětem je v dnešní době spousta věcí ulehčovaná? Že jim chybí čas strávený s rodiči?  Opravdu mě tohle jednání ještě stále udivuje? Co bychom vlastně tedy po těch dětech chtěli… Není lepší se zamyslet nad tím, že školka není od toho, aby nahrazovala to, co rodiče „nezvládají“, protože mají dvě děti? Myslím, že je opravdu důležité se nejdřív zamyslet nad sebou a pak až „dirigovat“ ostatní, protože děti jsou opravdu upřímné a řeknou vše tak, jak to je.

Terezie Jacková