Nová paní učitelka. Jaká asi bude?

Svým způsobem je všechno trochu překryté nedávnými prázdninovými zážitky a nejeden z nás rodičů si s trochou nejistoty říká, jak si asi bude syn či dcera znovu zvykat na pevný řád, ranní vstávání a povinnosti. A k tomu dostanou děti novou paní učitelku! Hlavně aby to všechno proběhlo v klidu a aby si ona a naše dítě sedli hned od začátku. 

Pro školkové nováčky a jejich rodiče je tohle téma ještě o třídu ožehavější. Nová paní učitelka, nová školka, nová životní situace za dveřmi. Některá témata zůstávají společná pro zkušené harcovníky i pro nováčky, ta ostatní zatím necháme stranou a budeme se jim věnovat o trochu později.

Co si přejí děti?

Zdá se, že děti, kterým se ve školce předchozí rok líbilo, a chodily tam rády, chtějí prostě „svou“ paní učitelku. V tom jsou dost konzervativní, a je to pochopitelné. A je to tak i v případě, že novou paní učitelku už znají, protože u nich byla třeba na hospitaci nebo ji znají od vidění z jiné třídy. Zůstane-li „stará“ paní učitelka ve školce, jen v jiné třídě, budou ji dlouho považovat za „svou“, hlásit se k ní, a to je dobře. Jen nové paní učitelce to může trochu ztížit situaci. Připravte se na to, že děti můžou dokonce žárlit, že se paní učitelka věnuje jiným.

Novou paní učitelku budou děti nejdřív oťukávat, hledat důvěru, a také ji trochu testovat. Budou se stydět. Anebo se budou předvádět. Budou si ji chtít naklonit nebo se jí zalíbit. Nebo to budou brát jako šanci k tomu, aby se v nepsané hierarchii kolektivu dostaly do nové, lepší pozice. Nový člověk vnáší do systému nový prvek, jiný pohled, důraz na jiné věci. Možná si dokonce nepřinese žádnou předem danou představu o jednotlivých dětech a bude si vztahy k nim budovat od začátku. Neví, že Honzík je „svéhlavička“ a Linda je „potížistka, která pořád o něčem diskutuje“. Ani že Vilda je malý génius a Janička je nejšikovnější. A nemá své oblíbence. A to může být šance i pro děti, které si s sebou nesou nějakou nepříjemnou nálepku. Nová paní učitelka bude třeba Honzu vnímat jako samostatného kluka, Lindu jako bystré a přemýšlivé stvoření. Vilda možná ztratí něco ze svého postavení dítěte, které ví všechno nejlépe, a prospěje mu to. A Janička zjistí, že i ostatní děti jsou docela šikovné a ona není mistrem světa.

Jak děti připravit?

Možná by se také dalo napsat „Jak dítě na novou paní učitelku připravit a jak si nenaběhnout“. Víme-li předem, že ve školce nastaly personální změny, nejspíš i děti vědí nebo tuší, že je po prázdninách přijde ke dveřím přivítat někdo jiný. Většina rodičů o tom s dětmi tak či onak předem mluví, což je jen dobře. Jako v mnoha dalších situacích si nejlépe poradí ti, kdo budou volit cestu opatrného optimismu. Co to znamená? Především samozřejmě děti nestrašit („Ta nová paní učitelka, ta si to nenechá líbit, ta nebude tak hodná jako ta, kterou jste měli dřív. Tahle tě srovná, to je jisté!), neuvádět předem do nejistoty a zároveň neslibovat něco, o čem sami nejsme přesvědčení (třeba že nová paní učitelka bude hotový anděl). 

Zní to naprosto banálně a samozřejmě, ale zkušenost je často jiná. Jako rodiče si někdy neuhlídáme, že bychom dítě neměli v jeho vlastním zájmu zatahovat do starostí, které mu nepřísluší. A to ani v případě, že se zmíněnou pedagožkou už máme své (obvykle zprostředkované) zkušenosti a předem tušíme, že možná nemusí být všechno růžové. Pětiletý předškolák rozhodně nemusí vědět, že s paní učitelkou měli loni rodiče z její původní třídy velké konflikty a že se prý k dětem nechová hezky. Možná, že něco takového vůbec nenastane, možná, že jsou naše informace zkreslené. Proč by se dítě mělo předem bát?

Stejně si můžeme „naběhnout“, budeme-li budoucí paní učitelku, kterou ještě ani neznáme, líčit jako bytost nadpozemských kvalit. V ideálním případě se opravdu ukáže, že je to sympatická a schopná osoba a děti ji mají rády. V opačném případě ale dítěti připravíme zbytečné zklamání a navíc si trochu zavaříme do budoucna, protože dítě bude pochybovat o našem úsudku. Postoj „uvidíme, jaká paní učitelka bude, a pak si o tom promluvíme“ bohatě stačí. Hodně pomůže i „doporučení“ od bývalé paní učitelky, která třeba povede jinou třídu ve stejné školce.

V mnoha školkách je běžnou praxí, že se nováček představí krátkým medailonkem na nástěnce. Je-li tu fotka, informace o předchozí praxi, případně o vzdělání a absolvovaných kurzech, je to prima. Když se navíc přidá několik slov o zálibách a koníčcích, budou s paní učitelkou rodiče snáz hledat společná témata.