Bez práce (a stresu) nejsou koláče…?

Věřte nebo ne, stres má i pozitivní účinky, které můžeme využít ve svůj prospěch. V práci se totiž nesetkáváme pouze s výzvami, které nás utlumují (negativní stres), ale i s těmi, které nás motivují k lepším výsledkům – a tedy „koláčům“. Úspěšné překročení našich limitů vede k získání nových zkušeností, osobnímu rozvoji a zvýšení sebevědomí. Nicméně všeho s mírou. Každý jsme individualita a každý vnímáme stres a vypjaté situace naprosto odlišně.

S jakými problémy se ve své praxi setkávám nejčastěji?

1. „Jen mu naložte…“ Je vám tato situace povědomá? Množství práce, kterou máte vykonat, je vyšší, než jsou vaše časové možnosti, a značně převyšuje možnosti využití pozitivních účinků stresu. Samozřejmě je v tomto případě nasnadě se vymezit a asertivně informovat o omezených možnostech Zatímco generace tzv. mileniálů (narozených v letech 1980–2000) s tím mnohdy nemívá problém, dříve narození se s ohledem na věk a konkurenci mladších ročníků mnohdy obávají vyjádřit.

Řešení: Každý z nás by si měl stanovit osobní priority a uvědomit si své možnosti – fyzické, mentální, časové. Dalším krokem je osvojování a trénink komunikačních a asertivních dovedností.

Čtěte také: Výživou proti stresu

2. „Tisíckrát nic umořilo osla…“  Některé procesy, především ve veřejné správě, jsou určovány na nejvyšších úrovních, ačkoliv mnohdy postrádají praktické, a především logické opodstatnění. Nelogické pracovní postupy pak způsobují stres, utlumují a demotivují.

Řešení: Upozorňovat na nelogické procesy. Někdy je jeden hlas málo slyšet, pokud je hlasů více, je vyšší pravděpodobnost, že je někdo zaznamená a zamyslí se nad podnětem. Ideální je v tomto případě využít externí vstup někoho mimo firmu, kdo je zbaven tzv. provozní slepoty.

3. „Všichni vědí, že se něco má dít, ale vlastně nikdo neví co.“ Nevyjasnění pravomocí může spočívat ve velmi abstraktně zadaném úkolu, nespecifikovaném očekávání či totální absenci průběžné i finální zpětné vazby. Takové podmínky dokážou vystresovat i jinak odolného jedince, případně jej „namotivují“ k totální apatii. Existuje sice nespočet teoretických manažerských postupů, jak stanovovat úkoly, bohužel ne vždy se jimi manažeři řídí.

Řešení: Podobně jako v předchozí situaci je vhodné s lidmi mluvit, naslouchat jim a vyjasňovat si potřeby a očekávání.

4. Nadměrná odpovědnost. Někteří lidé jsou přirozeně příliš odpovědní a přebírají odpovědnost i za druhé. Naopak na jiné je kladena neúměrná odpovědnost převyšující jejich možnosti. Žádný z těchto případů nepřispívá k dosažení lepších výsledků.

Řešení:V prvé řadě je nezbytné, aby bylo pro všechny pracovníky zřejmé, za co konkrétně nesou odpovědnost. Každý by se měl zamyslet nad svými možnostmi a schopností přijímat odpovědnost. Na základě toho je vhodné vyvodit konkrétní kroky – například schopnost nepřijímat odpovědnost za konání druhých, pokud nevyplývá přímo z pracovní pozice.