Být venku znamená vzdělávat se

Lesní školky jsou místem, kam se ráda vracím. Už jsem je navštívila za letního počasí, ale i v dešti a jednou dokonce za hlubokého mrazu a sněžení. S Terezou Valkounovou jsem si povídala o tom, jaká je v současnosti situace lesních mateřských škol.


Když jsme se před několika lety setkaly u prvního rozhovoru o lesních školkách, nebylo jich v České republice mnoho. Jak se situace změnila? Jaký je zájem o lesní školky?


V té době, tedy před osmi lety, byly lesní mateřské školy v České republice doslova v plenkách, ale už tehdy byly trendem, který nastartoval jejich dráhu. Dnešní situace to potvrzuje. Opravdu se sešlo něco, co rodiče nejen v České republice, ale i v celé Evropě chtějí pro své děti. Je to kvalitní vzdělávání, které lesní školky, ale samozřejmě i jiné mateřské školy umějí nabídnout. V České republice je nyní 140 lesních klubů a mateřských škol. Jejich počet výrazně narostl a doufejme, že jsou čím dál dostupnější všem, kdo o ně mají zájem. Díky tomu jsou nyní přijímány jako normální způsob vzdělávání. Od roku 2016 jsou zahrnuty v legislativě, což byl jeden ze zásadních cílů, který jsme si jako Asociace lesních mateřských škol před lety vytyčili. Mám z toho obrovskou radost.


Co lesní školky samotné? I ty prošly během posledních let nějakou proměnou?


Oproti rychlému tempu nárůstu lesních školek, kdy jsme si všichni přáli, aby byly co nejdostupnější, a všichni, kdo byli ochotni vložit do tohoto projektu své nemalé síly, byli vítáni, klademe větší důraz na kvalitu, ne kvantitu. V oblastech, kde je o lesní školky stále zájem, vznikají další, ale už ne takovým tempem. Snažíme se, aby noví členové Asociace lesních mateřských škol nemuseli prošlapávat cesty, které už před nimi někdo prošel. Dříve jsme stále hledali, jak se co dělá, ale nyní toho už spoustu víme a fungujeme na bázi velkého sdílení dobré praxe. Jsem moc vděčná lesním školkám, že jsme si tohoto ducha udrželi.


Máme k dispozici velké množství materiálů, ze kterých mohou lesní školky čerpat. Máme pro ně k dispozici například infobalíček, který obsahuje opravdu velké množství dokumentů a příkladů toho, jak se řídí některé procesy, ať už ve vztahu k pedagogům, tak k dětem a jejich rodičům, aby školky zkrátka mohly nastoupit na tu úroveň kvality, kterou se snažíme neustále zlepšovat. Chceme, aby měly prostor k tomu být s dětmi co nejvíce venku, což je základ, ale aby myslely i na svoji stabilitu. Do lesních školek často nastupují lidé s velkým nadšením, investují do nich čas a mnohdy i svoje peníze, což ale podle našich zkušeností nestačí. Je třeba myslet na dlouhodobější horizont z hlediska odpovědnosti k dětem i k sobě.


Proces, který školky absolvují spolu s Asociací lesních mateřských škol, nazýváme standardy kvality. Je to něco, co jim nabízíme jako určitý maják, k němuž mohou směřovat. Je to bytelný základ a máme od našich členů zpětnou vazbu, že když mají splněné standardy kvality a my je potom navštívíme a potvrdíme, že to tak opravdu je, je to pro ně další krok ke stabilitě. Standardy kvality jsou užitečné i pro rodiče. Když se ptají, jak poznají dobrou lesní školku, říkáme jim, ať se podívají do standardů a pak se školky ptají, jak tam jsou jednotlivé procesy ošetřeny. Je to jakési vodítko, jak by věci měly fungovat, a nejedná se o žádný nadstandard, ale základ, který patří do dobré školky.


Co lesní školky nabízejí? Proč si je rodiče vybírají?


Alternativa, kterou nabízejí lesní školky, má podobu celoročního pobytu venku za každého počasí. Tohle je pro nás základ, něco, co tvoří základ toho, čím jsme. A za tím rodiče jdou, vnímají, že být venku je do určité míry vzácnost, na kterou mnohdy není čas a prostor, a lesní školka je místo, kde něco takového děti zažijí každý den. Díky této pravidelnosti se děti dostanou i někam, kam se člověk běžně nedostane, když je jednou za dva týdny na chalupě. Příroda je pro děti z lesních školek něco, kde jsou jako doma, protože jsou na toto prostředí zvyklé. Je to myslím velký vklad do života, protože se naučí poradit si v situacích, které jsou náročnější.


Rodiče se nejdříve rozhodují, co by chtěli, a zvažují, jestli chtějí něco takového zkusit, informují se, aby věděli, do čeho jdou. Potom ale vidí, že si dítě poradí s řadou situací, které přináší běžný život. Děti někde někoho potkají, někde něco najdou, zažívají kontakt s reálným světem.


Jaký by měl být rodič, který své dítě posílá do lesní školky? Při svých návštěvách lesních školek jsem si všimla třeba dětí, které rozhodně nebyly oblečené do deště a plískanic, nebo dokonce do sněhu, což mě překvapilo.


Ano, něco takového by se nemělo stávat. Rodič má být v první řadě informovaný. Nikdo z nás do lesní školky nechodil, takže si to těžko dokážeme představit. Jedna věc je informace na papíře a druhá věc pak zkušenost. Vnímám jako cenné, když se kolem lesní školky vytvoří komunita rodičů, kde ti zkušenější mohou podpořit ty, kdo přicházejí nově. Samozřejmě že vybudování komunity nějakou dobu trvá.


Zajistit, aby děti byly v suchu a v teple, je zásadní. Viděla bych to tak, že pokud dítě ráno přijde nevhodně oblečené, měli by mu pedagogové říci, že v takovém oblečení prostě nejde, aby bylo celý den venku, a že by dítě mělo další den přijít lépe oblečené. Prostě se to nesmí nechat být. Zajistit teplo a sucho se v dnešní době dá, existují vhodné materiály, které to splňují. Stačí jen dítě ve správný čas správně obléknout, nebo nechat vhodné oblečení v zázemí školky. Pokud to doma špatně odhadnu, vím, že v kapsáři ve školce mám ještě jedny punčocháče, teplé ponožky a další vrstvu, kterou mohu dítěti případně doobléci.


Stává se, že lesní školku vyberou pro své dítě rodiče, kteří sami vztah k přírodě nemají, ale chtějí to dítěti nějak kompenzovat?


Setkáváme se s tím vzácněji, spíše platí, že lesní školka jde ruku v ruce se zaměřením rodiny. Není to ale tak, že by něco takového vůbec neexistovalo. Ve velkých městech, kde je velká koncentrace lesních mateřských škol, což platí nejen pro Českou republiku, ale také pro zahraničí, jsou lesní školky možností kompenzace městského života. Ve školce děti mohou být celý den venku a mít tak dostatek pohybu. Pro rodiče je to výzva, protože často vhodné vybavení na pobyt venku za každého počasí nemají a musejí ho tedy dětem pořídit. Je pak otázkou, proč rodič sám nechodí ven, jestli je tam nějaký důvod, který ho brzdí, a nakolik to přenáší na své dítě. Někdy se u těchto rodičů setkáváme s větší úzkostností, s čímž je potřeba individuálně pracovat, aby věděli, v čem spočívá pobyt v lesní školce. Že nejde jen o oblečení, ale že děti zažívají reálné situace, při kterých se mnohdy opravdu hodně umažou, a že to je v pořádku. Že být venku znamená, že se děti budou pohybovat ve volném prostoru, že polezou po větvích a stromech a že to je cílem, nikoli něčím, co by se mělo omezovat.


Lesní mateřské školy mají různé podoby zázemí, třeba sruby, chatky, maringotky nebo jurty. Na co lesní školka zázemí potřebuje? Děti by přece měly být neustále venku?


Zázemí potřebujeme k tomu, abychom se v něm mohli ohřát, když to je významně potřeba. Když zjistíme, že některé dítě prochladlo, což se může stát, máme kam s ním jít, aby se ohřálo. Proto také máme ve třídách pouze patnáct dětí a na ně dva pedagogy, aby byla možnost oddělit se v případě nějaké krizovější situace. Neděje se to často, je to spíše pojistka pro všechny případy. Dítě může promoknout nebo po pás zapadnout do tůně nebo louže, což už se v terénu řešit nedá, byť s sebou pedagogové mají nějaké náhradní oblečení.


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 nebo v online archivu.

Mgr. Marie Těthalová