Projekt FESTIVAL OČIMA GENERACÍ

Hledáme porozumění, pochopení sebe navzájem napříč generacemi. Hledáme to, co nás spojuje a činí navzájem šťastnými. Možná to máme vedle sebe, blízko, jen to nějak nevidíme. Pojďte se s námi podívat na svět „OČIMA GENERACÍ“, vždyť oko je bránou do duše. Tématem letošního festivalu jsou „Naše kořeny“.

Výše uvedená anotace k projektu FESTIVAL OČIMA GENERACÍ nás tak zaujala, že jsme se rozhodli do tohoto projektu zapojit. V roce významných osmiček v historii naší země velmi silně vnímáme, že v dnešní době je zvýšená potřeba zaměřit se na vzájemné vztahy napříč generacemi, otevřít se a společně sdílet svoje radosti, prožitky i zkušenosti. Vždyť právě stáří je bohaté svou moudrostí, životní zkušeností, morálními a etickými vlastnostmi, které v současnosti tak postrádáme. Být hrdý na své kořeny, předky, na místo, kde žiji, pomáhat toto místo rozvíjet ve prospěch zkvalitnění života všech, nejen svého, to je důležité. Budeme-li činit šťastnými druhé, i my budeme zažívat štěstí.

Komunitní život

Definované cíle projektu jsou nejen rozvoj komunitního života napříč generacemi a aktivní účast dětí, mládeže a seniorů na mezigeneračních akcích, ale i zapojení mladé dospělé a střední generace, např. do dobrovolnické práce. Dalším cílem je i aktivizace dětí a mládeže a jejich aktivní příprava akcí. Dále se projekt zaměřuje na seznámení se s regionální historií, významnými budovami a institucemi regionu, případně osobnostmi. Společné zážitky pomáhají sbližovat protipólové generace. Pomáhají seznamovat se s názorovými rozdíly a rozvíjejí schopnost vzájemné komunikace, respektu i akceptování (sdělujeme i nasloucháme). Projekt také vede k objevování různých forem vlastních kořenů jako důležité součásti nalézání vlastních hodnot a hodnotových žebříčků každého jednotlivce, bez ohledu na jeho věk. Tolerance a vzájemný respekt je totiž nedílnou součástí komunitního života. Výsledkem mohou být pravidelné aktivity, které obohatí komunitní a společenský život a rozvíjí spolupráci různých komunitních organizací, institucí a jednotlivců.

V rámci tohoto projektu jsme prožili úžasná mezigenerační setkání, rozhovory a putování spolu s našimi prarodiči. Každá třída projekt uchopila jinak a tím se projekt stal bohatou studnicí prožitků i zkušeností. 

Mezigenerační setkávání

Třída Kuřátek si do školičky pozvala babičku Borovcovou, rozenou Ondrovou, a společně si povídali o životě za první republiky. Narodila se totiž v roce 1929. Babička si pro svoje povídání připravila fotky ze svého dětství a mládí. Nebylo jich však hodně, protože kdysi se tolik nefotilo. A z dob, kdy byla malá, neměla žádné fotky, protože ve dvou letech osiřela a v sirotčinci je nikdo nefotil. Babička Anička vyprávěla dětem, jak těžký byl život, když byla malá. Než šla do školy, musela odehnat slepice na pastvu a půl hodiny tam s nimi musela být. Za války měli potravinové lístky na jídlo. Záliby neměla žádné, protože na ně nebyl čas. V 15 letech musela jít do služby k sedlákovi. Tam se starala o dobytek, pracovala na poli. Vdala se v 19 letech. V roce 2016 se stala praprababičkou a v srpnu 2019 oslaví 90. narozeniny. Děti pak následně přinesly i své fotografie a tvořily generační stromy. Do projektu jsme tak zapojili i rodiče, kteří pomáhali dětem připravit kopie fotografií.

Třída Včeličky si zase pozvala babičku Krupičkovou a dědečka Landsmana. Ti je provedli Novým Veselím po historické naučné stezce „To naše Nové Veselí“, která je věnována historii městečka, jeho významným stavbám i drobným církevním památkám, připomíná některé osobnosti mající k místu blízký vztah a mapuje i kulturní a společenský život obce. Krátce připomíná i některá dnes již zaniklá řemesla a dovednosti. Jejich společné povídání začalo historií školky v Novém Veselí. Současná budova školky v době jejich mládí neexistovala, bylo zde pole a děti na ní pěstovaly mrkev do školní jídelny. Dále se děti dozvěděly, že se odpočívalo v lehárně, kde musely být děti přikryté až po krk a nesměly povídat. Dědeček vzpomínal, že přikrývky hrozně kousaly, a když zlobil, že dostal ve školce na zadek. Tehdejší školka byla v budově ZŠ a hraček v ní bylo hrozně málo. Další povídání bylo o základní škole, o novoveselském rybníku a o mlýnu, také o kostele sv. Václava a pověsti, která se k němu váže. Nakonec povídání zakončili u budovy sokolovny a u tehdejší zájmové činnosti.

Vodní stezka

Poslední částí tohoto projektu bylo společné putování po vodní naučné stezce. Byla vybudovaná ve dvou etapách v letech 2015–17. Naučná vodní stezka vyzdvihuje jedinečnost této přírodní lokality a láká nejen obyvatele Nového Veselí k procházkám či toulkám kolem rybníka, ale stává se i místem poznávání, setkávání, odpočinku, zvyšování kondice, zdraví, mobility i místem zažívání dobrodružství napříč generacemi. Naše putování jsme nazvali putováním po čarodějné stezce a mělo za cíl společně si projít naší krajinou, prožít tam společně čas, popovídat si, zažít nevšední dobrodružství a posílit naše vzájemné vztahy. Nejen ty osobní, ale i k místům, která jsou nám všem blízká. Putování jsme si užili i díky krásnému počasí a chuti prarodičů trávit s námi společný čas. Celý projekt FESTIVAL OČIMA GENERACÍ v nás zanechal nezapomenutelné prožitky a vědomí, že s prarodiči i seniory je nám dobře a že naše kořeny jsou silné nejen v rodině, ale i v místech, kde žijeme. Všichni totiž silně zakořeníme tam, kde si vybudujeme svůj domov, své hnízdo. Toto místo pak milujeme, a i když v budoucnu třeba „vyletíme z hnízda“, tam, kde to známe a kde jsme prožili kus svého života včetně dětství, se vždy rádi vracíme. To jsou ty naše kořeny.

Monika Kovalská, Školička Kamarád, Nové Veselí