Poznáte nadané dítě?

Mnoho lidí si může myslet, že nadprůměrným žákům není třeba se věnovat, že jsou děti, které potřebují naši péči více. Jenže co když způsobíme škodu právě tím, že se jim nevěnujeme…?

Pravidlo vzdělávání

Podle emeritní profesorky psychologie Felicie Dixon a profesorky psychologie Sidney Moon je prvním a základním pravidlem při vzdělávání „neuškodit“. Existují výzkumy, které ukazují, že nadané děti je možné poškodit tím, že se jim nedostane adekvátní péče, kterou potřebují. Například výzkum Evelyn Kroesbergen srovnával psychickou pohodu u dvou skupin školních dětí – nadaných a „normálních“. Autorka k výsledkům výzkumu říká: „Nadané děti nemusí mít nutně nižší nebo vyšší úroveň pohody než jejich vrstevníci v mladším školním věku. Avšak specifická podskupina nadaných dětí, které učitelé nedokážou identifikovat, může být časem ohrožena nižší psychickou spokojeností.“

Jak odhalit nadané dítě co nejdříve? 

Psycholožka Šárka Portešová, která se zabývá nadanými dětmi, píše: „Každé dítě je individualita, a to platí o všech dětech, tedy i o těch, které dosahují v určité kognitivní (poznávací) oblasti nadprůměrné schopnosti. Přesto se ukazuje, že rozumově nadané děti mohou mít jisté společné projevy chování.“ Jedná se například o velmi rozvinutou slovní zásobu již od počátku vývoje – což sledují především rodiče či pediatr. Ale i v mateřské škole či základní škole může být patrný rozdíl mezi stylem vyjadřování, bohatostí slovní zásoby či tvorby vět u nadaného dítěte a u ostatních spolužáků.

Brzdit vývoj nemá smysl

Rozumově nadané děti mají často velkou zálibu v písmenech a číslech. Díky tomu se často naučí číst již před čtvrtým rokem, což někteří rodiče či jiné pečující osoby mohou chtít brzdit. To ale podle Portešové nemá význam, neboť „jdou proti přirozenému individuálnímu tempu vývoje takového dítěte. Je ale důležité, aby se psaní a čtení těchto ‚malých čtenářů‘ nestalo jen samoúčelným opisováním čísel a čtením telefonních seznamů“.

Encyklopedie místo pohádek

Nadané děti mívají již od předškolního věku jiné zájmy než jejich vrstevníci. Zajímá je, jak věci fungují, jak pracuje lidské tělo, jak vznikl vesmír, proč vyhynuli dinosauři apod. Často si místo hraní zvolí jako zábavu prohlížení encyklopedie či naučných knih. To má mimo jiné za následek i to, že jsou raději s dospělými než se svými vrstevníky, které zajímají jiné činnosti. Rozumově nadané děti jsou dychtivé po vědění. Když chtějí a téma je zajímá, jsou schopné velmi silné koncentrace pozornosti i na delší dobu. Což opět ve srovnání s jinými dětmi v jejich věku není typické. Často jsou také kreativní, dokážou spojovat neobvyklé věci dohromady a vytvářet tak překvapivá díla – ať už jde o psaní příběhů, sestrojení domácího experimentu, nebo vytvoření nezvyklé stavby z lega.

Jak s nimi pracovat?

Především je potřeba respektovat individuální vývoj – ono se to samozřejmě lehce řekne, jenže každé nadané dítě má svá specifika a nelze aplikovat stejné metody pro všechny. S nadáním se totiž často pojí i slabší stránky a s těmi je také potřeba pracovat. Například na počátku školní docházky se pedagogové snaží dětem zpříjemnit práci tím, že často střídají činnosti, aby udrželi dětskou pozornost.