EFEKT BLÍZKOSTI

Americký sociální psycholog Leon Festinger si v roce 1950 při svém výzkumu na studentských kolejích povšimnul, že lidé spíše navazují vztahy s těmi, které často vídají, ačkoliv se názorově rozcházejí. Jev, kdy fyzická blízkost hraje důležitější roli než ta názorová, pojmenoval efekt blízkosti. Festinger vnímal tato zjištění jako důkaz toho, že přátelství se často rozvíjejí na základě pasivních kontaktů, jako jsou náhodná setkání na společné chodbě. Abychom si to lépe představili, tak například ve dvoupodlažním bytovém domě jsou lidé žijící ve spodním patře vedle schodiště funkčně blíže k obyvatelům horního patra než jiní žijící ve stejném dolním patře. Obyvatelé v nižším patře u schodů se s větší pravděpodobností než jejich sousedé v nižším patře spřátelí s těmi, kteří žijí v horním patře, neboť kolem jejich bytu častěji procházejí. Festinger také zjistil, že funkční vzdálenost předpovídala i hloubku vzniklých sociálních vazeb.

Placená zóna

- red -