JAK SE MILOVALI NAŠI PŘEDKOVÉ

Dnes, kdy se rozvádí téměř každé druhé manželství, se leckdy s nostalgií obracíme do minulosti. Život našich předků se ale od toho našeho zas až tak nelišil. I před dvěma sty lety žili lidé na hromádce, podváděli se, hádali a trápili a jejich spory musely řešit úřady.

Ačkoliv se to nezdá, až devatenácté století bylo stoletím prudérie – a i to především ve městech, u středních a vyšších vrstev. Venkov, zvláště v 18. století, byl v tomto ohledu „živější“.  Žití na hromádce nebylo výjimkou, protože vrchnost nedávala tak snadno povolení ke sňatku nemajetným, neboť nechtěla rozmnožovat řady chudiny. Jako vždy jsou ale zákony jedna věc a realita věc druhá. 

Sňatková turistika

Historik Jaroslav Čechura popisuje jeden takový příklad: „Našel jsem případ, kdy se chudý muž zakoukal do chudé ženy. Jenže povolení k sňatku nedostali s odůvodněním, že si panstvo nepřeje rozmnožovat počty nejnuznějších. Jenže oni se nedali. Sebrali se, dojeli do Vídně a nechali se tam oddat. Pak se vrátili domů. Za prohřešek dostali týden vězení, ovšem manželství platilo. Šlo o jakousi černou sňatkovou turistiku, manželství vrchnosti natruc. Ti dva se nějak museli dostat do Vídně a přesvědčit kněze v překrásném chrámu svatého Štěpána, aby jim požehnal. I jemu muselo být přece jasné, o co jde: stáli před ním velmi chudí lidé, neuměli ani německy… Ostatně za stejným účelem se jezdívalo z jižních Čech také na jižní Moravu.“

Placená zóna