Sám sobě nepřítelem

Autoimunitní onemocnění je stav, kdy náš imunitní systém není schopen rozlišit cizí a vlastní objekty. Nesprávně označí své vlastní buňky, tkáně či orgány za vetřelce a napadá je. Jak takové nemoci vznikají? Zdá se, že jsou ve velké míře dědičné, neboť lze mapovat sklon k určitým autoimunitním chorobám v rodinách. Není však pravidlem, že se vrozená predispozice musí projevit. Jako je to u velkého množství tělesných i duševních onemocnění, na geny působí ještě faktory vnějšího prostředí, například stres, dlouhodobá zátěž, prožité trauma, užívání návykových látek či medikace. Ty mohou teprve onu genetickou predispozici „spustit“. Mezi další hypotézy vzniku autoimunitních onemocnění patří vliv nezdravé stravy. Tato hypotéza zatím nebyla potvrzena, ale výzkumníci diskutují o tom, že právě nepřirozená strava s vysokým množstvím průmyslově zpracovaných potravin, tuku a cukru vyvolává v těle zánět, na což tělo reaguje tak, že své vlastní buňky začne napadat. Další variantou, která zatím není prokázána, ale výzkum stále probíhá, je tzv. hygienická hypotéza. Dnešní děti vyrůstají často v prostředí, které je extrémně čisté. Nejsou vystavovány mnoha přirozeně se vyskytujícím bakteriím, takže si tělo a jeho imunitní systém na přítomnost cizích, avšak nikterak zvlášť škodlivých látek nemá možnost uvyknout. V pozdějších letech pak reaguje neadekvátně i na některé neškodné objekty. Další příčinou vzniku autoimunitního onemocnění může být porucha v imunitním systému samotném. Zajímavé je, že autoimunitní onemocnění postihují mnohem častěji ženy než muže, a to zvláště ženy v reprodukčním věku. Ženy mají přirozeně silnější imunitní systém a jsou odolnější. Avšak pokud má někdo výkonnější imunitu, je logické, že je také náchylnější k autoimunitním chorobám. Léčba je často celoživotní a provází ji množství omezení. Proto je důležité snažit se ovlivnit alespoň to, co v určité míře můžeme – ony vnější faktory.

-red-