Často je těžké připustit, že bychom mohli být obětí

Domácí násilí je smutný fenomén. Kolika lidí se dotýká? 

Ať uvedu jakékoli číslo, stejně půjde o nepřesný a značně zkreslený údaj. Mnoho lidí domácí násilí nenahlásí, neřekne si o pomoc, mnoho konfliktů zůstane nezaznamenaných. Zachycené případy tvoří špičku ledovce. Některé statistiky uvádějí, že takovéto problémy má až každý pátý pár. Otázkou zůstává, co daná statistika považuje za domácí násilí. 

Můžete domácí násilí popsat na nějakém příkladu ze své praxe? Někdy jde o život, může ale mít i subtilnější, méně pozorovatelnou podobu? 

Jistěže může. Do zpráv se dostanou případy, kdy násilí skončí fatálně, někdy i vraždou, ale nemluví se v nich o těch, které nám jako násilí ani připadat nemusejí.  

Jedním z původců domácího násilí byl muž, který se dopouštěl docela drsného psychického násilí ve formě výčitek, nadávek, vulgárního oslovování a vyvolávání strachu. Tato nevypočitatelnost vedla ke vzniku tzv. latentního násilí.   

Co to znamená? 

Mnoho z nás neví, že k domácímu násilí patří i tato forma. Latentní násilí je v probíhajícím cyklu domácího násilí ta fáze, kdy ještě nedošlo k napadení, výčitkám a podobně, ale ohrožená osoba už ví, že to nastane, jen netuší kdy. Za pět minut? Za hodinu? Zítra? Oběť se pak bojí cokoli udělat. Chová se tak, aby partnera nějak nevyprovokovala, aby mu ve všem vyhověla, aby k násilí nedošlo, ale přitom stejně ví, že to nastane. Strach plynoucí z latentního násilí má stejné následky jako násilí samotné.  

Pro některé z nás je nouzový stav jako papiňák. Neudrží své emoce na uzdě a někdy opravdu ublíží lidem kolem sebe. Přečtěte si rozhovor s právničkou Lucií Hrdou o tom, co mohou ti, kterým doma někdo ubližuje, dělat a co by měli dělat jejich sousedé, učitelé, spolupracovníci nebo kamarádi. 

Setkala jsem se s tím, že ženy, které zažívají sexuální násilí, se v této fázi někdy začnou chovat sexualizovaně, aby si to „odbyly“ a měly to za sebou. 

Ano, tohle se stává, a nejenom u sexuálního násilí. I u fyzického nebo psychického násilí ohrožená osoba někdy násilí vyprovokuje, aby nastaly „lepší“ fáze násilného cyklu, jako je například fáze „líbánek“. 

Jak se proměnil výskyt domácího násilí v souvislosti se současnou epidemiologickou situací?  

Lockdown, situace, ve které se nyní nacházíme, může být jakýmsi spouštěčem konfliktu. Pokud je jeden z partnerů submisivnější a jiný dominantnější, mohou konflikty přicházet opakovaně a stupňovat se někdy až do fáze, kterou už nazýváme domácí násilí. Mnohé organizace, které se věnují obětem domácího násilí, zaznamenávají v této době rostoucí nárůst žádostí o pomoc. 

A co s námi vlastně lockdown dělá?  

Lidé jsou během něj více pospolu, nemohou si od sebe odpočinout, objevují se různé třecí plochy. A my jsme navíc od přírody sociální tvorové, kontakty potřebujeme. Najednou je nemáme a jsme „zavření“ jen v blízké rovině, čemuž jsme odvykli, je to pro nás něco úplně nového. Za běžné situace jsme zvyklí věnovat se mnoha věcem. Můžeme jít do kina, cestovat, jít si zacvičit, a to teď nemáme. Musíme se vrátit ke kořenům a věnovat se sami sobě. Komfort a luxus, který jsme měli, najednou zmizel. Kdybychom všechno mohli, možná bychom si na nějaké kino ani nevzpomněli, ale teď to máme „zakázané“, což v nás budí nějaké emoce. Je nám to líto, zažíváme vztek, pocity vyplavou na povrch. Pokud s emocemi neumíme pracovat, můžeme začít reagovat agresivně, nebo se naopak stáhneme a zažíváme pocity deprese. 

Domácí násilí v době covidové – pohledem policejní psycholožky Ludmily Čírtkové

Co nám může pomoci?  

Pomůže nám, když si nastavíme rytmus, rituály. Když jde o rodinu s dětmi, musejí si společně vytvořit jistý řád, domluvit se na tom, kdo bude děti hlídat dopoledne a kdo odpoledne, komu více vyhovuje pracovat po obědě a komu po ránu, které dítě bude mít k dispozici kterou místnost… Dětem bychom neměli rozvržení diktovat, ale ptát se jich například, kdy se jim lépe pracuje, jestli by si někdy nechtěly, pokud to online výuka umožní, nechtěly přispat. Musíme o tom spolu mluvit. 

Přečtěte si také: Psychoterapeutické práce s původci domácího násilí – jak zvládat vztek, agresivitu a násilí

Co vlastně domácí násilí je? Jakou může mít podobu? 

Domácí násilí je pro Českou republiku nový, ještě ne úplně ucelený pojem, pod kterým si každý představí něco jiného. Do našeho trestního zákoníku se dostal až v roce 2004.  

Klasické domácí násilí poznáme podle daných kritérií a znaků. Je to dlouhodobý fenomén, dochází k němu za „zavřenými dveřmi“ a role jsou striktně rozděleny, jeden je původcem a druhý obětí. Postupem času se ale zjišťuje, že k tomu, abychom situaci nazvali domácím násilím, nemusejí být nutně splněny popsané znaky. Mluví se už i o vzájemném domácím násilí a o tom, že striktní rozdělení rolí může být zavádějící. 

Existuje nějaké „univerzální“ domácí násilí, nebo známe různé druhy tohoto chování? 

Nejznámější je fyzické násilí, což je ale jen špička ledovce. Mnozí lidé si myslí, že pokud nedojde na bití, o domácí násilí vůbec nejde. To je ale pouze mýtus. Můžeme se setkat s psychickým, sexuálním, materiálním, ekonomickým, sociálním a latentním násilím.