Jak přeložit vůní...archetyp

KAŽDÁ MINCE MÁ DVĚ STRANY. VELKORYSOST JE I SEBEPOTLAČOVÁNÍM, LAKOTA SPOŘIVOSTÍ. V ŽIVOTĚ ČASTO BLOUDÍME PROTO, PROTOŽE SVÉ VLASTNOSTI VNÍMÁME JEN Z JEDNÉ STRANY.

Kdo se celý život bičuje za přecitlivělost, možná nikdy nedá šanci básníkovi, jenž  v něm dříme. Kdo se vidí jako průbojný, vůbec ne však útočný, nemusí nikdy  přijít na to, proč s ním nikdo se zdravou sebeúctou nevydrží. Kolik duševních  a tělesných potíží by vůbec nevzniklo, kdybychom se přijímali celí? V každém z nás žije nějaký archetyp. Sherlock Holmes. Šeherezáda. Vlk. Beránek.  Skrze archetyp najednou člověk vidí, že „ne všechno zlato třpytívá se, ne každý, kdo  bloudí, je ztracený“. Archetyp každou vlastnost rozehrává do celé její šíře, do světla  i stínu. Umí krystalicky ukázat, co člověk celý život řeší. A hlavně, jak to vyřeší. Archetyp je podobný psychologickému typu. V MBTI by byl Sherlock nejspíš  INTJ: introvertním intuitivcem s převahou racionálního rozhodování a smyslem  pro plánování. Stratégem ve stínu. Uznejte ovšem, že archetyp má nepoměrně  více šťávy. Já bych se rozhodně nahmatala snáze v Sherlocku Holmesovi než ve  čtyřech písmenech. Jak ale nahmatat archetyp? Archetyp je dynamický portrét. Vyobrazení duše. Chcete-li najít sobě co  nejpodobnější portrét, musíte se ideálně projít galerií portrétů. Pak je velká  šance, že si vyberete, že se rozpoznáte. Kdyby byl archetyp portrétem, rozpoznávali byste se zrakem. Co kdyby ovšem  nebyl obrazem, ale parfémem? To by byla panečku jízda! Vůni neprozkoumáte  rozumem, a už vůbec ne všemi jeho filtry, jež nám tak rády podsouvají, co by mělo  být, místo aby nás nechaly jen vnímat, co je. Vůně jde zkratkou od nosní sliznice  rovnou do orbitofrontálního kortexu. Dva neurony, pif paf, a je vymalováno: vzniká  čichový vjem ovlivněný vzpomínkami a silně zabarvený emocí. Parfém vnímáme  ze všech vyobrazení duše nejinstinktivněji. Líbí se mi? Jsem to já? Dvě otázky stačí,  abyste měli jasno, kdo jste, jaký archetyp.  Řekněme tedy, že přistoupíte na tuto extravagantní hru, očicháte na vonném  workshopu třicet parfémů, a pak bingo! Na konci je parfém, jenž voní jako  Viktorka z Babičky. Divoký heřmánek, mýdlová čistota bílých cích, nahořklá růže  prokvétající trsem šalvěje a kouř z ohníčků, kam děti házejí polosuchou trávu –  pohanské kadidlo. Bláznivá Viktorka. Co teď? Jsem beznadějný tragéd? Měla  bych najít nejbližší splav a ekologicky se sprovodit ze světa? Kdepak. Archetypem to všechno teprve začíná. Přečtete si znovu Babičku.  Podíváte se na nádherný Moskalykův film, poslechnete si hluboce jímavou  hudbu Luboše Fišera. Prochodíte hodiny a dny českou krajinou. O čem to  vlastně celé je? Co je druhou stranou mince jménem smrt? Přece vzkříšení.  Povstání z popela. Nový počátek. A najednou dá člověku život smysl. Co smysl.  Najednou člověk ví, jak na něj. Stačí přijmout vzestupy i pády. A dát si pozor na myslivce.

Irena Kozelská 

Autorka se zabývá vztahem mezi parfémem a osobností a prostřednictvím  práce s lidmi a psaní o parfémech hledá cesty, jak přeložit duši do vůně.  www.synestesis.com


Placená zóna

Irena Kozelská