Cesta přes vnitřní konflikt

Steve de Shazer, zakladatel terapie zaměřené na řešení, popisuje tři různé postoje jedinců, kteří se ocitají v terapii, vůči změně. První možností je stížnost – klient přichází postěžovat si na problém někoho jiného. Druhá možnost se jmenuje návštěva, což znamená, že klient přichází na žádost někoho dalšího, kdo u klienta vidí problém, i když klient sám tento problém nevidí. Ani s jednou z těchto možností není možné terapeuticky pracovat, protože jednak nelze měnit druhé lidi, zvláště ty, kteří nejsou přítomni, jednak nelze opravovat, co podle samotného klienta není rozbité, jak by řekl de Shazer. A tak zbývá třetí možnost zvaná zakázka, kdy klient sám u sebe vidí nějakou obtíž či překážku a chce ji vyřešit nebo odstranit. To je jediné východisko možné terapeutické práce. 

Proč to nejde přímočaře?

Zjistit, zda se opravdu jedná o zakázku, je pro další práci podstatné, ovšem neznamená to, že po tomto zjištění je vyhráno. Někdy si klienti představují, že od psychoterapeuta dostanou relevantní informace zvané rady či instrukce, ty implementují v životě a problém tím vyřeší. Možná je však i v těchto případech přítomen stín stížnosti, protože takoví lidé jako by svou obtíž viděli spíš neosobně, technicky, jako problém pochroumaného těla či psychiky, které nahlížejí jako cosi, co se od nich samotných liší a co lze prostě opravit. A možná opravdu lze, jenže mechanismy mnohem složitějšími, než se na první pohled zdá. Takoví lidé na psychoterapii přišli patrně proto, že jejich dosavadní pokusy o opravu selhaly – a psychoterapeut jim může pomoci tím, že s nimi prozkoumá nejen možnosti opravy, ale i (dobré) důvody selhání. 

Představme si třeba kuřáka Filipa, který chce s kouřením přestat. Z představ, že k tomu stačí zapojit vůli a osvojit si ty správné triky, ho „léčí“ skutečnost, že jeho nesčetné pokusy skoncovat s kouřením nefungovaly vůbec nebo jen dočasně. Nakonec mu nepomohli ani lékaři nebo adiktologové. To je také důvod, proč se dostal do psychoterapie.

A existuje pojetí, podle něhož je psychoterapeut přesně ten člověk, který Filipovi nemá radit, nemá u něj posilovat pevnou vůli a nemá ho přímočaře, akčně a razantně motivovat ke změně. Důvodem je existence jevu zvaného vnitřní konflikt. 

Psychoterapeut je tedy člověk, který Filipovi pomáhá vidět téma tak osobně, jak jen to lze, a v celé jeho individuální komplexnosti. Nekouří něco ve Filipovi, kouří on sám. Filip chce sice přestat, ale má zatím důvody, proč si nemůže pomoct, jinak by toho už nechal. Psychoterapeut je někdo, kdo Filipa doprovází na cestě jeho frustrace, studu, ale i naděje a nabrání sil k novému pokusu. Je tu proto, aby byl s Filipem v celém jeho konfliktu, a nejen na jedné jeho straně. 

Gestalt terapeuti by řekli, že psychoterapeut nemá přijmout roli činitele změny, protože tím by ve Filipovi podpořil odporující síly hlasů, které mu říkají, proč to zatím tak rychle nejde nebo proč je problém složitější. Terapeut by tak klientovi nepomáhal unést chvíle, kdy dojde k dalšímu selhání – už proto, že by byl sám frustrovaný. Filip i sám psychoterapeut by dokonce mohli dojít k závěru, že když to nevyšlo, byla to psychoterapeutova vina. Psychoterapeut je tu tedy spíš od toho, aby neposuzoval, nestranil, nezachraňoval, nezaplétal se do hry tlaků a protitlaků, nýbrž pozoroval, soucítil a podporoval Filipa jako celek všech jeho sklonů. Motivace není v psychoterapeutovi, nýbrž ve Filipovi, a psychoterapeut mu ji pomáhá hledat – přesně v té míře a podobě, jaká ve Filipovi opravdu je. Tím zároveň psychoterapeut Filipa učí, jak má pozorovat sám sebe a vyhnout se pasti sebeobviňování. 

Odvrácenou stranu konfliktu, onoho vnitřního kuřáka, který si nechce nechat vzít svou vášeň, je třeba pozvat do terapie jako její legitimní součást. Zakladatelé gestalt terapie Fritz Perls, Ralph Hefferline a Paul Goodman hovoří o tom, že terapeut má přijmout postoj „tvořivé nezaujatosti“. Je třeba uvítat všechny hlasy. Možná se nakonec zjistí, že na straně proti kouření je jakýsi moralistický hlas Filipova otce, vůči němuž se Filip potřebuje chránit. A na straně kouření je jiný hlas, který se při kouření potřebuje před tím otcovým hlasem uchlácholit. Může tam být hodně dalších hlasů, které budou ve Filipovi vytvářet nepříjemný zmatek, kdo Filip vlastně je a co chce. Potřebuje si to ale dovolit. Nepředvídatelnost objevování toho, co a proč Filip vlastně chce, je zdrojem úzkosti, ale i vzrušení a přívalů energie, která byla dosud spoutaná protikladnými silami konfliktu.