Telefon na uklidnění

Když dítě začne (k naší smůle většinou na veřejnosti) „tropit scény“ a vyvádět kvůli něčemu, co se mu nelíbí, bývá obtížné ho uklidnit. Většinou se tomu snažíme předejít. Někdy tomu však zabránit nejde a ono samozřejmě není na škodu, když se dítě čas od času dotkne hranice své frustrační tolerance a má tak možnost naučit se pracovat s vlastním vztekem či smutkem. Protože se to ale teprve učí, je potřeba, aby mu dospělý ukázal, jak na to. Člověk je však tvor vynalézavý a snaží se vše si ulehčovat. A tak i rodiče či vychovatelé často sahají po tom nejjednodušším způsobu, jak dítě uklidnit – dát mu do ruky telefon. Je to jednoduché, účinné a máme ho vždy po ruce. Otázkou je, zda tím do budoucna nepácháme na dítěti příliš velké škody.

Způsob, jakým se děti naučí regulovat své emoce v dětství, může přetrvávat i do dospělosti. Autorka výzkumu, který se zabýval vlivem médií na emoce dětí, Sarah M. Coyne říká: „Když rodiče podají dětem telefon, aby je uklidnili, děti pak mohou mít ve zvyku spoléhat se na média, když jde do tuhého a to pak může potenciálně vést k problematickému nebo návykovému používání médií později ve vývoji“. Někdy je situace natolik náročná, že použití telefonu je prostě nejschůdnější řešení a když se používá jen výjimečně, dítě si na tento způsob uklidnění nezvykne. Ve většině případů však autorka doporučuje raději uznat pocity dítěte, projevit empatii, být na takové situace připraven předem a nejdříve uklidnit sami sebe, abychom situaci zvládli a mohli být pro dítě oporou.

PhDr. Lucie Kvasničková

Obrázek z MŠ Pastelka, Milevsko