Postavení žen v oboru psychologie

Po vzniku psychologie jako samostatné vědy ve druhé polovině 19. století se na jejím dalším rozvoji podíleli především muži. V USA se nicméně objevily vynikající psycholožky už koncem 19. století (například M. W. Calkinsová nebo M. F. Washburnová). V Evropě, která byla ve vztahu k ženám zřejmě konzervativnější než Spojené státy americké, se výraznější generace psycholožek vynořila až ve třetí dekádě 20. století v souvislosti se změnami v postavení žen po první světové válce. Nepřítomnost mužů v rodinách během válečných let i po nich je přiměla k tomu, aby si samy vydělávaly a usilovaly o kvalitnější vzdělání než dosud. Během války nebo krátce po ní získaly ženy volební právo ve více než deseti evropských zemích, včetně Československa.

Ve dvacátých letech minulého století patřily k významným představitelkám oboru psychoanalytičky H. Deutschová, A. Freudová, M. Kleinová a K. Horneyová, ruská psycholožka B. Zeigarniková nebo německá psycholožka Ch. Bühlerová. Jejich kariéru často podpořili starší odborníci (mentoři).  

Vývoj evropské psychologie narušila poválečná situace v Německu, kde nástup Hitlera k moci vyvolal masivní emigraci psychologů židovského původu do USA a do Kanady. Centrem dalšího rozvoje psychologie se pak nadlouho staly Spojené státy americké, kde se postupně prosadila celá plejáda vynikajících odbornic. Ženy však stále publikují méně než muži v odborných časopisech a mají také méně citačních ohlasů¹.