Sebeobsluha a samostatnost dětí v mateřské škole

Rodiče a pedagogové by měli mít na zřeteli, že pokud má dítě tuto situaci zvládnout bez větších problémů, je potřeba, aby bylo nejen sociálně zralé, ale mělo také dostatečně silný pocit sebehodnoty a bylo schopné se během dne o sebe samostatně postarat. Tyto kvality jdou spolu ruku v ruce.

Podle psycholožky Šárky Mikové se sebehodnota dítěte rozvíjí od útlého dětství a skládá se ze dvou složek: sebeúcty (jak se mám rád) a kompetentnosti (co už umím a zvládám). Ačkoliv je rozvoj sebehodnoty primárně v rukou rodiny, jako pedagogové na tom máme také svůj podíl, jelikož s dětmi trávíme velkou část dne, a proto je důležité tuto oblast nepodcenit.   

Čím více činností si děti osvojí a čím více zvýší svoji kompetentnost, tím větší je pak jejich touha po dalším seberozvoji. Díky prožitému úspěchu u dětí roste sebeúcta a následně i sebehodnota.

Samostatnost a sebeobsluha

V podstatě v jedné větě byla podpora samostatnosti a sebeobsluhy shrnuta Marií Montessori: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ 

Děti se rodí závislé na pomoci dospělých, ale s přibývajícím věkem roste jejich potřeba se osamostatnit. Úkolem vychovatelů není dělat věci za děti, ale pomoct jim, aby činnosti zvládaly samostatně a nezávisle na dospělých. 

Potřeby dětí a touha se co nejdříve osamostatnit však není u všech dětí stejná. Kromě prostředí, ve kterém vyrůstají, na to má vliv i jejich povaha a tím i vrozené předpoklady pro činnosti. Velmi podrobně se tomu věnuje Šárka Miková ve své knize Nejsou stejné: jak díky Teorii typů porozumět dětem i sami sobě. Jsou děti, které si už od narození jdou za svojí potřebou svobody, a hned jak je to možné, snaží se být samostatné. Jiné děti zase potřebují vědět, že si umí v různých situacích poradit, a nabývají tak na kompetentnosti. Další děti mohou mít strach z neúspěchu, nejsou třeba příliš zručné, ale nedělá jim zase problém dodržování pravidel a úklid hraček a řád v mateřské škole jim velmi vyhovuje. Ať tak či onak, ve všech případech je důležité snažit se děti podporovat, pomáhat jim v osamostatňování, sebeobsluze, ale vždy musíme přistupovat k dětem individuálně a vycházet z jejich vrozených schopností a stávajících dovedností. 

Úloha mateřské školy

Jak zmiňoval již profesor Matějček, jednou z funkcí předškolního vzdělávání je rozvoj návyků a dovedností. Velkou část základních návyků by mělo mít dítě vypěstováno již z rodiny, ale ne vždy se to podaří, vzhledem k odlišnému stupni vývoje a také odlišným výchovným principům každé rodiny. Úlohou předškolních pedagogů je tyto návyky v mateřské škole rozvíjet a upevňovat. Podle Matějčka je totiž velká naděje, že pokud si děti osvojí správné návyky v předškolním věku, už to v životě nezapomenou.