Užijme si Velikonoce plnými doušky

Když byly moje dvě dcerky malé, Velikonoce mimořádně milovaly, protože přípravy na ně byly velice voňavé a veselé. Každoročně jsem například pekla perníková zvířátka a vajíčka, nejdříve „obyčejná“, plochá. Po létech se pak objevily formy na dutá vajíčka, která dnes peču pro vnoučata a vkládám do nich kinder vajíčka nebo čokoládová kuřátka. 

S dutými perníkovými vajíčky budeme mít vždy úspěch – formy koupíme na velikonočních trzích, použít můžeme své osvědčené perníkové těsto a upozorňuji jen na jeden „fígl“ – těstem musíme pomaštěnou formičku potahovat svrchu, nedáváme ho dovnitř jako třeba u lineckých košíčků. Půlky vajíček z formy lehce sklepneme, polevou ozdobíme každou polovinu zvlášť, necháme dobře oschnout, vložíme nějaké překvapení a nakonec cukrovou polevou slepíme obě půlky k sobě (viz foto).

Kdo vydrží víc

S Velikonocemi mám spojenou dávnou krásnou vzpomínku, o kterou bych se ráda podělila. Pomlázku „od zajíčka“ jsem kdysi dcerkám dávala za okno do malých červených košíčků. Obě na velikonočního zajíčka velmi věřily a každé Velikonoce se ho nemohly dočkat. Po letech mi jednou se smíchem vyprávěly, že úplně přesně věděly, jak vypadá – že má kostkované kalhotky, na zádech nůši a vždycky se jen tak nakloní a usype z nůše plné čokoládových vajíček a figurek do jejich košíčků.

Když jim minul třetí a pátý rok, byly právě před Velikonocemi tak nedočkavé, že s nimi nebylo „k vydržení“, takže mi práce neubývala a bolest hlavy přibývala. Uchýlila jsem se tedy k tomu, co bezradní rodiče často ve výchově užívají – k mírnému „vydírání“. „Jestli budete pořád takhle zlobit, velikonoční zajíček vám do košíčků nic nenasype,“ pravila jsem rozhodně. „Ale nasype,“ opáčila starší dcera a zlobila dál. Malá sice trochu zaváhala, ale nakonec se přidala k divočejší sestře. 

Zrovna tehdy jsem měla připravenou pomlázku mimořádně bohatou a koupila jsem na ni i nové, větší proutěné košíčky. Děti si daly večer za okno v obýváku své malé červené košíčky a šly spát. Nechala jsem je prázdné, pomlázku jsem naaranžovala do nových košíčků, postavila jsem je za okno v kuchyni a zatáhla jsem závěsy.

Ráno dcerky nemohly dospat a hned se hrnuly k oknu. Starší odhrnula závěs a strnula. Rychle se otočila a utíkala zpátky. „Tak copak jsi měla v košíčku?“ zavolala jsem na ni. „To ti vůbec nemusím říct,“ opáčila ona a polykajíc slzičky zmizela v ložnici. Mladší dcerka doběhla k oknu a při pohledu na prázdné košíčky strnula. Stála tam jako nešťastná Lotova žena a z výstřihu pyžamka jí stoupala červeň přes tvářičky až nahoru k vláskům.

„Prosím tě, odhrň v kuchyni závěs, ať vidíme,“ zavolala jsem na ni. Poslechla, a když uviděla nové košíčky s pomlázkou, ztuhla podruhé. Červeň teď ustupovala z obličeje zpět do výstřihu a dítě výrazně zbledlo. Po chvíli konečně zavolala na starší sestřičku a nastala radost převeliká. 

Samozřejmě jsem si uvědomovala, že to, co jsem s pomlázkou udělala, nebylo právě výchovné, a přemýšlela jsem, jak z toho ven. Ale moje pětiletá mě předešla. Rozzářeně se na mě otočila: „Tak vidíš, že nám nakonec zajíc nasypal, a kolik.“ A ihned sebekriticky dodala: „No, oni ale zajíci asi vydrží víc než maminky…“

Co s vykoledovanými vajíčky

V dnešní době nosí o Velikonočním (Červeném) pondělí koledníci plné košíčky čokoládových vajíček a figurek, malovaná vařená vajíčka už nejsou tolik v kurzu, ale přesto jich některé děti přinesou hodně. Uložíme je do lednice a přemýšlíme, co s nimi...

Je dobré je nakrájet či nastrouhat do všech salátů (nejen zeleninových) a pomazánek, které brzy po svátcích budeme připravovat. Pokud nechceme, aby byl salát s vařenými vajíčky třeba pro děti příliš těžký, klasickou majonézu můžeme nahradit – nejlépe řeckým bílým jogurtem, sýrem cottage, zakysanou smetanou apod. Existují i rostlinné náhražky, například sojanéza a tofunéza, velmi dobrá je také rozmixovaná dužina z avokáda.

Rozkrojená vařená vejce můžeme také vložit do klasické „kulajdy“, kterou známe jistě všichni (pokud někdo toto jídlo nezná, čemuž moc nevěřím, najde na internetu řadu receptů).

Jak ozdravit a oživit velikonoční stůl

Tradičních velikonočních dobrot je hodně, existuje mnoho krajových variant a do všech se spotřebuje hodně masa (nejlépe uzeného), tuku, vajec… Za „starých časů“ naši předkové dodržovali čtyřicetidenní půst od Popeleční středy až po Bílou sobotu. V současné době už se většinou moc nepostíme, bohatý velikonoční jídelníček se ale mnozí z nás snaží odlehčit. Myslíte, že by to u vás neprošlo, protože se u vás vždycky vaří a peče podle starých rodinných receptů? Věřte, že to jde, a může to být dokonce zábavné – můžeme do toho zapojit i děti.

Kopřiva dvoudomá

Také každoročně chodíte na mladé kopřivy, trháte ty nejmladší lístky a vrcholky rostlin, spařujete je a krájíte do velikonoční nádivky zvané hlavička? Totéž dělaly naše babičky a prababičky, a dobře dělaly, i když přesně nevěděly, že kopřiva obsahuje velké množství chlorofylu, vitaminů C a skupiny B, karoten, kyselinu pantotenovou a nemálo minerálů. Šťáva z čerstvě vymačkaných mladých lístků je také součástí jarních pročisťovacích kúr. 

Smetanka lékařská

Každé jaro se zelené louky rozsvítí žlutými „sluníčky“ pampelišek a holčičky se i v dnešní elektronické době učí plést věnečky. Listy pampelišky (smetanky lékařské) ale obsahují hodně vitaminu C a skupiny B, karotenu, inulinu vhodného pro diabetiky i minerálních látek. Můžeme je přidávat do zeleninových salátů. 

Zkusme například pampeliškový salát se sýrem. Je to jednoduché – nakrájíme na kostičky několik druhů tvrdých sýrů, na hrubém struhadle nastrouháme mrkev, nakrájíme mladou cibulku i nadrobno nakrájené pampeliškové listy a trochu šunky. Vše promícháme a zalijeme jogurtovou zálivkou, kterou máme rádi.

Šťovík kyselý

Nevím, jestli šťovík ochutnávají i dnešní děti, ale v mojí generaci i v generaci mých dcer bylo jen málo dětí, které to nezkusily (bůhvíproč nám maminky říkaly, ať šťovík necucáme, že na něj „čurají žáby“). 

Listy šťovíku kyselého jsou cenné jako zdroj vitaminu C, karotenu a důležitých nerostných látek, obsahují také nemalé množství železa. Pozor ale, obsahují i kyselinu šťavelovou, proto nemáme šťovík konzumovat moc často. Přes tuto skutečnost je šťovík ceněnou rostlinou pro jarní bylinné kúry.

A k vařenému masu můžeme občas připravit například šťovíkovou omáčku – asi 300 g listů šťovíku jemně nakrájíme, podusíme na oleji jemně nakrájenou cibuli se šťovíkem, zaprášíme moukou, zalijeme vývarem z masa, osolíme, opepříme, povaříme, dochutíme smetanou, můžeme jemně dosladit. Podáváme k vařenému hovězímu masu s knedlíkem.

Bršlice kozí noha

Pokud máme na zahrádce známý plevel bršlici kozí nohu, nelikvidujme ji, raději ji snězme. Tento obávaný plevel (jakmile se její oddenky začnou šířit zahradou, bývá i pečlivé pletí nedostatečné…) býval kdysi oblíbenou planě rostoucí zeleninou, kterou můžeme zpracovávat podobně jako špenát.

Popenec obecný

Na loukách, na okrajích lesa, podél cest a na zahradě, hlavně pod živými ploty, někdy ale i uprostřed trávníku, roste popenec obecný. Jeho listy příjemně voní, mají nahořkle kořenitou chuť a můžeme je přidávat do salátů a zeleninových příloh. Moji kamarádi například používají popenec k dochucení okurkového salátu a říkají, že velice chutné jsou popencové listy namočené v jemné hořké čokoládě (to jsem u nich ale nikdy neochutnala…).

Jitrocel kopinatý

Roste u nás také více druhů jitrocelů – jejich listy se zpracovávají buď zelené, nebo se suší. Jitrocelový sirup pomáhá při astmatu, zánětech žlučových a močových cest, šťáva z čerstvých listů urychluje hojení ran, celé listy se používají jako obklady při otocích a při bodnutí hmyzem.

Jedlé květy

Náš velikonoční stůl nejen okrášlí, ale i obohatí také jedlé květy, například sedmikrásky (ty prý mají dobré účinky i při bolestech hlavy) nebo fialky (violka vonná). Můžeme je použít do různých zeleninových a ovocných salátů, ale moje přítelkyně květy fialek dokonce „kanduje“, tedy nakládá do cukru, a každoročně jimi zdobí narozeninový dort pro svoji na jaře narozenou vnučku.

Hledejme zdroje zdraví z jarní přírody

Zdrojů zdraví z jarní přírody tedy najdeme hodně, pokud budeme chtít hledat. Planě rostoucí byliny mívají zdraví prospěšných látek i vůní většinou dokonce víc než ty pěstované a šlechtěné. Měli bychom je ale samozřejmě sbírat na místech co nejčistších, co nejvzdálenějších od silnic, dálnic a různých továren. A podmínkou také je, abychom tyto rostliny dobře znali. U pampelišek nebo sedmikrásek nebezpečí záměny určitě nehrozí, a když na jaře utrhneme listy hluchavky, která zatím nekvete, místo kopřivy, snadno to hned poznáme. Kdyby se nám ale mezi listy chutného česneku medvědího připletly podobné listy jedovatých konvalinek, bylo by o malér postaráno…

Prevencí takového „maléru“ je tedy výborná znalost planých bylin, které chceme konzumovat. Využijme každého výletu, každé vycházky do jarní přírody a učme dobře znát všechny u nás rostoucí rostliny i své děti. Je to jeden z nejlepších vkladů do budoucna.

PhDr. Helena Chvátalová