Gestalt terapie podle jejího zakladatele

Perls jako autor

Díky řadě Klasici vydává nakladatelství Portál buď zcela nově, nebo v reedicích knihy otců zakladatelů mnoha psychoterapeutických směrů. A tak po osobnostech jako Freud, Jung, Rogers či Frankl nastal čas i na tvůrce gestalt psychoterapie Fredericka Perlse. 

Má redaktorská volba padla na knihu Gestalt terapie doslova, která už v češtině jednou vyšla, a to v roce 1996. Portál překlad pro účely nového vydání zrevidoval, ověřil užitou terminologii a knihu doplnil doslovem Martina Járy.

Dlužno říct, že nebylo zas tak moc z čeho vybírat. Ani v angličtině totiž Perlsovi mnoho knih nevyšlo. V češtině máme kromě Gestalt terapie doslova už jen Gestalt terapii autorského týmu Perls, Hefferline a Goodman. Ani o jedné z těch dvou se však nedá říct, že by je Perls napsal. Zatímco Gestalt terapie (poprvé v USA vyšla v roce 1951) je především dílem Ralpha Hefferlinea a Paula Goodmana, Perls do ní víceméně přispěl tím, že Goodman využil jeho ručně psané poznámky. V případě Gestalt terapiedoslova (původně z roku 1969) se zase jedná o přepis Perlsových přednášek a seminářů v legendárním Esalenském institutu v Kalifornii.

Provokace a kontakt

Když jsem se svým záměrem navrhnout tuto Perlsovu knihu k vydání seznámil českého gestalt terapeuta Jana Roubala, podotkl něco v tom duchu, že „doufá, že takto už gestalt terapii nikdo neprovozuje“. Autor doslovu, další gestalt terapeut Martin Jára, ve svém textu poněkud obšírněji vysvětluje proč. Perls totiž na svých seminářích pronáší různá hesla, poučuje, provokuje a někdy přímo uráží. A to jednak klienty, jednak směr, vůči němuž se v promluvách často vymezuje – tedy psychoanalýzu. Překvapivě mnohem mírnější je vůči Freudovi než vůči psychoanalytikům, o kterých prohlašuje, že v pacientovi podporují neproduktivní lhaní, a obviňuje je z intelektuálštiny a arogance. 

Jak daleko je ovšem od namyšleného psychoanalytika k namyšlenému Perlsovi? I když ten druhý podle svých slov neinterpretuje, ale, jak zdůrazňuje například v souvislosti s výkladem snů, dává možnost prožít. V této příležitosti prožít podle mě tkví síla semináře s Perlsem a také síla této knihy. Perls je totiž s lidmi a věcmi v kontaktu. A kontakt je přímo gestaltistický pojem. 

Být v kontaktu podle Perlse znamená být upřímně tím, kým jsem, a zároveň to umožnit druhé straně. Opakem je nedůvěra a potřeba kontrolovat. Perls na mě při svých výměnách s klienty působí jako někdo, kdo se nebojí konfrontace, kdo si ji přímo užívá a kdo je takřka potěšen, když se druhý člověk vymezí, protože pak se s Perlsem dostává do kontaktu. Možná však k této schopnosti není potřeba žádná konkrétní teorie a i dobrý analytik Perlsovy doby by třeba dokázal být v kontaktu, pokud by se odvážil opustit bezpečné území svých předpokladů. 

Ale možná byl Perls projevem své doby, která v porovnání s dneškem více nahrávala silným, někdy až extrémním osobnostem, jež nebyly vázány tolika etickými kodexy a grantovými závazky jako dnes. Zároveň se nabízí, že Perls byl natolik známý „guru“, že si své intervence mohl dovolit. U většiny lidí by to však patrně fungovalo, i kdyby tak učinil mnohem jemnějším způsobem. Dodejme, že radikální terapeutické způsoby s cílem dosáhnout rychlého uzdravení i u těch nejzatvrzelejších případů se mohou snadno zvrtnout v šarlatánství. 

Je pravda, že Perls hovoří o pacientech, kteří jsou „mazaní“, manipulují okolím, aby dosáhli podpory, a chtějí se ubezpečit ve své neuróze. Perls dokonce tvrdí, že takových je devadesát procent. Ale možná že kdyby měl od lidí větší očekávání, mohl by jim více důvěřovat, což je vlastně jedna z podmínek kontaktu. 

Zralá osobnost a kontakt

V kontaktu může být člověk s druhým i sám se sebou. Klíčem ke kontaktu je podle Perlse přítomný okamžik. Přijmout to, co právě prožívám, přestat se tomu vyhýbat, znamená být s tím v kontaktu. To, co nepřijímáme, se podle Perlse často projevuje v projekci – v druhých vidím to, co nechci vidět sám u sebe. Přijmout zodpovědnost za svůj život znamená přestat se vymlouvat na vnější okolnosti a na druhé lidi. Přijímáme tak, že integrujeme části, které jsme dříve odmítali. To, čemu se vyhýbáme, se často projevuje ve snech. Pokud sen vnímám jako obrazy, které se mě netýkají, pak nadále vytvářím projekce. Mohu je stáhnout k sobě tím, že sen prožiji jako sám sebe. Když tedy někdo vypráví sen o zdi, Perls říká: „Staň se tou zdí a mluv jako ona.“ 

Být v kontaktu někdy není možné. Dá se říct, že pokud chceme být v kontaktu sami se sebou, nemůžeme někdy být v kontaktu s druhým člověkem. Proto knihu uvádí takzvané gestalt vyznání, které se od Perlsových dob stalo velmi známým: „Já dělám svoje a ty dělej taky svoje. Nejsem na světě proto, abych žil podle tvého očekávání, a ty nejsi na světě proto, abys žil podle mého. Ty jsi ty a já jsem já, a jestliže náhodou najdeme jeden druhého, je to krásné. Jestliže ne, nedá se s tím nic dělat.“

To možná Perlsovu neurvalost trochu ospravedlňuje, protože to klientovi pomáhá ujasnit si, jestli se opravdu chce otevřít vlastnímu prožívání, nebo chce raději odejít. 

Ondřej Fafejta

Autor je psycholog a terapeut, redaktor odborné literatury v nakladatelství Portál, spoluzakladatel Institutu pro vysokou citlivost, doktorand na Institutu sociálního zdraví na Univerzitě Palackého v Olomouci a vysoce citlivý muž.