Proč gestalt terapie doposud unikala širší pozornosti výzkumníků? Možná proto, že gestalt terapeuti nedůvěřují standardním výzkumným postupům. Tato nedůvěra je pochopitelná, uvážíme-li, že gestalt terapie vznikla jako antisystémový proud. Docent Tomáš Řiháček nabízí stručný přehled vývoje výzkumu na poli gestalt terapie.
Výzkumných studií pomalu přibývá
Psal se rok 1977, když Mary Smith a Gene Glass publikovali v časopise American Psychologist první metaanalýzu výsledků psychoterapie. Gestalt terapie v ní tenkrát nedopadla nijak oslnivě – ze všech posuzovaných terapií byla zastoupena nejmenším počtem studií a klienti v nich nedosahovali velkých změn. Když však titíž autoři o tři roky později svou analýzu zopakovali a zařadili do ní i nové studie, gestalt terapie se svým efektem vyrovnala řadě dalších terapeutických přístupů. K podobným závěrům dospěla i metaanalýza německých autorů Bretze a kol. z roku 1994. Od té doby je účinnost gestalt terapie potvrzována – i když spíše opatrně – řadou dalších autorů, naposledy Rosalbou Raffagnino v přehledovém článku z roku 2019. Opatrně proto, že jednotlivé studie mají různou metodologickou kvalitu, a jejich závěry proto nemusejí být vždy spolehlivé. Na rozdíl od jiných terapeutických přístupů gestalt terapie v množství výzkumných studií stále spíše zaostává. V posledních letech jsme ale svědky snahy tento trend zvrátit. Proběhla série výzkumně zaměřených gestaltterapeutických konferencí; nejnovější z nich se bude konat letos v Hamburku a bude pokračovat v budování sítě výzkumníků věnujících se gestalt terapii. Řada příspěvků z těchto konferencí je dostupná v knize Towards a Research Tradition in Gestalt Therapy.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.