Bijme na poplach

Tentokrát budu osobní. Odešel mi kamarád, spolužák ze střední školy. Bylo mu třicet dva let. Vzal si život, spáchal sebevraždu, dobrovolně opustil tento svět. Ale odchází někdo opravdu dobrovolně, když má na očích černé brýle, v uších špunty a namísto budoucnosti vidí temno? Asi jako každý v podobné situaci sedím s hlavou v dlaních a říkám si: „Co jsem mohl udělat jinak?“ 

Udělat jsem mohl jistě spoustu věcí, a nejen já, ale každý z nás. Odchod ze života tímto způsobem totiž většinou nepřijde náhle. Plíží se. Krok za krokem. Čin za činem. Zkušenost za zkušeností. Slovo za slovem.