V souladu s vnitřní krajinou

Jsem malířka a průvodkyně hlubinnou imaginací. Jedno s druhým úzce souvisí už šest let, od doby, kdy jsem zahájila svůj tříletý výcvik pro průvodce touto metodou. Do té doby jsem se aktivně zajímala o různé jiné způsoby sebepoznání – od klasické psychoterapie přes arteterapii a systemické konstelace až po další přístupy. Silně ve mně rezonovala hlubinná psychologie a jungiánské pojetí lidské duše.

Metodu Deep Imagery (hlubinná imaginace), ve světě známou jako Personal Totem Pole Process® (Proces osobního totemu®), jsem poznala, když mi bylo dvaadvacet. Četla jsem knihy jejího zakladatele Eligia Stephena Gallegose, v nichž popisuje svou terapeutickou práci s klienty, kteří ve svém vnitřním světě potkávají zvířata a jiné průvodce. Tyto zkušenosti vedou k silným a trvalým vnitřním změnám a léčení hlubokých osobních krizí i traumat.

Ta práce mě okamžitě oslovila a chtěla jsem ji zažít na vlastní kůži. Od dětství jsem cítila intenzivní spojení se zvířaty, která pro mě představovala pocit bezpečí a stability v těžkých chvílích. Moje představivost a vizualita byly vždy velmi bohaté, což se projevovalo v tvořivosti, ale také v živých snech. S praxí jógy a meditace během dospívání se mi právě zvířecí vnitřní průvodci začali spontánně objevovat i tam.

Workshop s Mayanou Romieri byl pro mě prvním přímým setkáním s touto prací a zároveň vstupní branou do výcviku. Mayana, která strávila mnoho let po boku E. S. Gallegose jako jeho studentka, mě hluboce oslovila svým osobním příběhem i způsobem, jakým tuto práci předává. Bylo zřejmé, že imaginace pro ni není jen metodou, ale autentickou životní zkušeností, která má skutečnou transformační sílu.

Po dokončení výcviku jsem dostala příležitost být součástí dalšího běhu v asistentské roli. Je mi ctí, že dnes mohu být i já tou, která může držet léčivý prostor v kvalitách, jimž jsem se naučila, a zažívat díky tomu s klienty jejich vlastní proměnu.

Naslouchat sobě
To, co jsem se o lidském nitru během těchto let naučila, se přirozeně stalo i zdrojem mé malby. Imaginace pro mě představuje urychlovač sebepoznání a prohlubuje schopnost vnímat souvislosti mezi vnitřním prožíváním a událostmi života. Skrze vnitřní setkání s průvodci jsem poznala části sebe, které dříve neměly prostor být viděny.

Poprvé jsem zažila, jaké to je, když podpora přichází zevnitř – z vlastního prožívání, paměti těla a vnitřního světa, nikoli od vnější autority. Tato zkušenost mi postupně přinesla větší stabilitu, integritu a důvěru ve vlastní vnímání. Umožnila mi navázat vztah s hlubšími vrstvami sebe samé a postupně je integrovat do vědomého života. Tento proces se neodehrává na úrovni pouhého pozorování a následného pochopení, ale skrze přímou zkušenost, která přirozeně proměňuje způsob vnímání sebe i světa kolem.

Po dokončení studia na vysoké škole, ještě před mým výcvikem, se mi naskytla příležitost odjet pracovat na Island. Poprvé v životě jsem se ocitla mimo strukturu, která do té doby určovala rytmus a řád mého fungování. Otevřel se mi prostor, ve kterém jsem začala více naslouchat sobě. V té době ke mně také začali spontánně přicházet moji zvířecí průvodci. Celý rok se mi téměř denně zdály živé sny o kosatkách. Psala jsem si deníky, kreslila, malovala, cvičila jógu a meditovala. A zároveň okusila obyčejnou manuální práci, která ve mně skrze frustraci odhalovala bytostnou potřebu tvořit a hledat to, co mě skutečně vnitřně vyživí. Objevovaly se i deprese a pocity izolace.