Znepokojivý úvod do meditace

„Být plně naživu, plně člověkem a plně probuzeným, to znamená být neustále vyhazován z hnízda,“ píše buddhistická mniška a učitelka meditace Pema Čhödrön v knize Když ztrácíme půdu pod nohama. Probuzení, plné uvědomování nebo také mindfulness nevyznívá v jejím podání úplně romanticky. Meditace je také zneklidňující, a to je dobře.

To je však v ostrém protikladu vůči obvyklým představám, které se s meditací pojí: jde o to nemyslet a bezstarostně prožívat přítomný okamžik. Obojí je nesmysl. Stačí si jen na chvíli sednout, pozorovat vlastní mysl a snažit se nemyslet. Zpravidla po pár minutách se ukáže, jak moc je mysl roztěkaná a kolik se v ní objevuje různých myšlenek, pocitů, které si běžně ani neuvědomujeme, a jak marné je snažit se myšlenky zastavit. A stačí se rozhlédnout kolem, aby nám bylo zřejmé, že svět, ve kterém žijeme, je natolik komplexní a nejednoznačný, že naše bytí v něm daleko spíše vyžaduje, abychom konečně začali přemýšlet pořádně. Bezstarostné prožívání přítomného okamžiku opravdu nemůže být návodem na celý život. Pokud bychom se vzdali myšlení, pochybností a nejasností, vzdali bychom se spolu s tím také otevřenosti mysli, odpovědnosti a svobody být sami sebou. Koneckonců cílem meditace je právě osvobození a moudrost. Cesta k nim však nebývá vždycky příjemná.