Emoční abeceda

Současná doba upřednostňuje rozumová řešení na úkor emočního prožívání. Pro pochopení sebe i ostatních je však důležité, abychom své emoce znali a dokázali s nimi pracovat. Při mapování niterných procesů nám může pomoci jazyk.

„Srdce je moře, jazyk je břeh. Cokoli moře zahrne, narazí na břeh,“ píše básník Rúmí. Představa rozumového zdůvodnění všeho, co se děje, mě zneklidňuje, působí na mě ambivalentně. Na jednu stranu mě to baví. Na druhou stranu si uvědomuji, že vše vysvětlit rozumem nelze, a i kdyby to šlo, neznamenalo by to, že to tak má být. Mnohdy se při přílišném spoléhání se na rozum okrádáme o cenné prožitky a zkušenosti, které nás mohou nasměrovat, ale i povzbudit. Soudobé fungování světa či společnosti rozumový přístup upřednostňuje, proto v terapeutovnách a psychologických ambulancích často narážíme na odpojení se od sebe, od svého prožívání, na ulpívání na rozumovém vysvětlování: „Vždyť to tak přece musí být. To dá rozum!“ – „Moje žena tomu vůbec nerozumí. Vždyť to není efektivní. Nedává to smysl. Proč to dělat, když to nesměřuje k výsledku?“ – „Já emoce nemám. Nepotřebuju je. Dobře funguju i bez nich. Vždyť se podívejte, že jsem to bez nich celou dobu zvládala.“ Možná nás napadne, že kdyby to tak skutečně bylo, v terapeutovnách bychom se nesetkávali.

Placená zóna