Velké účinky malých dávek
Zostřená pozornost, hlubší napojení na celek světa, lepší výkonnost, ale i přemíra stimulace. Průkopníkem užívání nepatrných dávek halucinogenů byl švýcarský vědec Albert Hofmann a pozoruhodné zkušenosti má v tomto směru i řada obyvatel v dnešním Česku. Jak ovlivní mysl mikrodávky psychedelik?
Když si v roce 1943 švýcarský chemik Albert Hofmann omylem potřísnil kůži derivátem kyseliny lysergové, netušil, že spustil revoluci. O dekády později, když hnutí hippies již usnulo, stále věřil, že psychedelika mají potenciál pomáhat v terapii a otvírat naši mysl. Sám léta požíval malé dávky LSD, které mu „pomáhaly jasněji myslet“. Byl tedy pravděpodobně první, kdo vyzkoušel dlouhodobé účinky mikrodávek LSD. Mimochodem, dožil se v plném psychickém zdraví sto dvou let. O jeho zvyku se v rozpuku květinové revoluce v šedesátých letech doslechli také psychologové Robert Frager a James Fadiman a sami na sobě začali testovat, co malé dávky psychedelik můžou udělat s jejich myslí. Sbírali zkušenosti dalších uživatelů, zkoumali účinky různých dávek a časových schémat. Zjistili, že podprahové dávky psylocibinu nebo LSD nemají halucinogenní účinek, zato na sobě uživatelé pozorují psychické i zdravotní benefity: lépe se soustředí, cítí se méně depresivní nebo lépe zvládají migrénu. Po letech výzkumu Fadiman vytvořil optimální protokol užívání malých dávek a stal se tak světoznámým „otcem microdosingu“. Jak ale dnes čtyřiaosmdesátiletý psycholog skromně upozorňuje, mikrodávkování není žádný nový vynález: „Pouze de facto znovuobjevujeme praxi domorodých kmenů, které používaly látky rozšiřující vědomí v malých dávkách již před tisíci lety.“
Mikrodávkování zažilo mediální boom po roce 2015, kdy inženýři a manažeři největších světových firem začali veřejně přiznávat, že jim k vyšším výkonům, kreativitě a nekonvenčním nápadům pomáhají právě malé dávky psychedelik. A tak se strhla senzace, mikrodávky LSD najednou zkoušely tisíce lidí, kterým se díky nim prý zlepšila nálada nebo u nich ustoupily úzkosti. Anebo se jim také nestalo vůbec nic. Proč jednomu uživateli mikrodávkování rozšíří vědomí a jiný žádnou změnu nepocítí?
Klasický Fadimanův protokol doporučuje požít mikrodávku jednou za tři dny a tak pokračovat osm týdnů – poté musí následovat dvou- až čtyřtýdenní pauza. Při správné mikrodávce by měl být účinek pouze podprahový, člověk jakoby mimochodem cítit trochu víc energie, mírně se zvýší jeho výkon a zlepší nálada. Za mikrodávku se považuje zhruba desetina dávky, která vyvolá trip, tedy zážitek rozšířeného vědomí. U LSD se nejčastěji užívá 10 mikrogramů. U lysohlávek a dalších houbiček je odměření správné dávky těžší, často uživatelé snědí jeden až tři kloboučky, tedy asi 0,5 gramu. Mikrodávkovat lze i jiná psychedelika, ale nejsou příliš známá, a zkoumají je tedy okrajově jen „fajnšmekři“. Jedná se například o látky jako 2CB nebo meskalin. Extáze (MDMA) nebo ketamin, aktuálně populární pro zkoumání v psychoterapeutickém kontextu, k mikrodávkování vhodné nejsou, protože se pak nedostaví žádný efekt.
Spirituální mikrozážitky
Třiačtyřicetiletý Tadeáš vyzkoušel v životě už několik druhů psychedelik. Když v práci ucítil vyhoření a nízkou motivaci, začal zkoušet užívat mikrodávky LSD podle Fadimanova protokolu. „Baví mě na tom, že můžu zažít změněný stav vědomí, ale přitom víceméně normálně fungovat v sociálních situacích. Kdo někdy zkoušel na plné dávce LSD si třeba objednat na baru, tak ví, že to může být celkem výzva. Dát si tak nízkou dávku LSD, že to sotva cítíš a můžeš jít normálně do práce, je dokonalou synergií hipísáckého undergroundu a moderního kapitalismu,“ říká Tadeáš. Bral LSD každé tři dny v podprahové dávce dva mikrogramy přerušovaně asi dva roky. „Cítil jsem celý den víc energie, asi jako když si člověk dá kafe, které ale funguje dvanáct hodin v kuse bez jakéhokoli propadu. Vnímal jsem i zvýšenou motivaci, spousta věcí mě bavila více než normálně. Zároveň jsem se někdy cítil trochu nervóznější, bylo snadnější začít prokrastinovat, musel jsem svou pozornost víc hlídat.“ Nakonec s mikrodávkami přestal: „Největší nevýhoda pro mě byla ta dlouhotrvající stimulace. Pokud jsem si mikrodávku vzal později než v deset ráno, měl jsem večer potíže s usínáním,“ dodává.
Jiný druh zážitku sdílí Petr, který měl s malou dávkou lysohlávek dokonce spirituální zkušenost: „Byli jsme s kamarády u ohně v přírodě, někdo vytáhl české lysohlávky. Procházel jsem zrovna v životě náročnějším obdobím, změnou práce i vztahu. Do té doby jsem s psychedeliky zkušenost neměl. Měl jsem z houbiček i trochu strach, věděl jsem, že se u nich hůř odhaduje dávkování. Běžná dávka hub je dvacet nebo třicet kusů, my si s kamarádem dali jen tři a dvě hodiny jsme čekali. Nic se nestalo, a tak jsme za dvě hodiny tři kloboučky přidali. Až nad ránem jsme ucítili jemný nástup účinku. Kamaráda uchvátil lišejník na stromě, já si prohlížel měsíc na obloze, přišel mi hezčí než normálně. Byl to zajímavý stav: cítil jsem se střízlivý, zároveň jsem měl zostřenou pozornost, upoutávaly mě detaily a krása přírodních útvarů, kořenů, hmyzu. Pětiminutová cesta domů mi zabrala skoro tři čtvrtě hodiny, obdivoval jsem každý detail. Vnímal jsem hlubší napojení na celek světa,“ popisuje. Zážitek se mu podařilo integrovat do každodenního života: „Asi měsíc po tom jsem šel na meditační retreat, po pár dnech samoty a ticha se mi dařilo tenhle stav replikovat i bez psychedelik. Tím pro mě celá zkušenost získala hlubší spirituální přesah. Kdybych mírně pozměněného stavu vědomí nedokázal dosáhnout v běžném životě bez drogy, tak by to bylo k ničemu... Microdosing je relativně blízko běžnému stavu vědomí a podle mě líp naplňuje to, co u psychedelik lidé často hledají: seberozvoj nebo jemný krok na spirituální cestě,“ shrnuje Petr.
Pouhé placebo?
Mikrodávkování se zdá být poměrně bezpečné, o jeho skutečných efektech se ale stále diskutuje a nejsou řádně prozkoumané. Ve studii z 1116 respondentů asi pětina reportovala negativní vedlejší účinky, zmiňovala se hlavně lehká žaludeční nevolnost těsně po požití látky nebo nespavost. Diskutuje se také o riziku behaviorální závislosti na „braní něčeho“ a nesmíme samozřejmě zapomenout ani na nynější ilegalitu těchto látek. Další studie upozorňuje na placebo efekt, který může být u mikrodávkování velmi silný, v kontrolovaném zaslepeném výzkumu lidé užívající aktivní látku přiznávali podobné účinky jako ti s placebem. Naše očekávání toho, co s námi nepatrná dávka halucinogenu udělá, zřejmě silně ovlivní náš celkový prožitek. Čeká se ovšem na další podrobnější studie.
Zdroje:
https://blog.petrieflom.law.harvard.edu/2022/04/07/is-microdosing-just-placebo/
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.