Když zhořkne marmeládové nebe

„... with tangerine trees and marmalade skies,“ zpívají The Beatles v hitu „Lucy in the Sky with Diamonds“, o kterém se hlasitě šeptalo, že je Lennonovým poetickým převyprávěním jeho psychedelického tripu. Koneckonců stačí přečíst velká písmena v názvu písně. Psychedelická zkušenost může přinést barevné výjevy, ale i hořkou příchuť a ponor do stínů.

Psychedelika zažívají rozkvět. Vědecká komunita čile zkoumá jejich potenciál nejen pro léčbu depresí či závislostí. Ale nesmíme zapomínat, že devadesát devět procent konzumace psychoaktivních látek stále probíhá zejména v seberozvojovém a rekreačním kontextu. Po konci éry hippies na začátku sedmdesátých let se mohlo zdát, že LSD a další látky rozšiřující vědomí upadly v zapomnění, ale nebylo tomu tak. Pouze se schovaly do „podzemní“ undergroundové kultury. V devadesátých letech zažily masivnější návrat skrze tehdy populární techno, psytrance a elektronickou klubovou hudební scénu, kde se ve velkém konzumovala extáze (MDMA). Tato a další látky rozšiřující vědomí jsou sice pro běžné konzumenty stále ilegální, přesto jsou na festivalech, v klubech a příslušných alternativních komunitách snadno dostupné a oblíbené i nadále. Z jakých důvodů je lidé konzumují? Můžou psychedelika pomoci v seberozvoji? A jaká jsou jejich rizika mimo psychoterapeutický kontext?


Spouštěč psychózy?

U psychedelik je téměř vyloučené předávkování s následkem smrti, stejně tak nesou velmi nízký či spíše nulový potenciál ke vzniku závislosti. Možná rizika jsou hlavně psychická. Psychedelika boří naše obranné mechanismy a ukazují i to, co je mysli v pěně dní skryto. Nejvážnější obava občas panuje z toho, že LSD nebo další silné látky můžou být při nezvládnutých tripech spouštěčem vážných psychiatrických chorob. Tato domněnka je naštěstí mylná a k podobným následkům dochází velmi vzácně. Během života totiž zhruba tři procenta populace zažijí psychotickou epizodu, navíc se typické období nástupu duševní choroby a užívání psychedelických látek v pozdní adolescenci a rané dospělosti mohou překrývat, což může vést k chybným kauzálním závěrům. Velká studie na americké populaci zahrnující přes 130 000 respondentů, která probíhala mezi lety 2008 a 2011, nezjistila žádnou spojitost mezi užitím psychedelik a rozvojem psychózy. Pokud uživatel zažije náročnou nebo traumatizující zkušenost, obvykle se s ní v krátké době vypořádá. „Nežádoucí účinky psychedelik bývají krátkodobé; vážné psychiatrické symptomy po psychedelických lécích většinou vymizí do čtyřiadvaceti hodin nebo v řádu dnů,“ píšou odborníci.

„I v našich studiích vidíme, že somatické spektrum psychedelik je velmi bezpečné, ale u zdravých dobrovolníků. U pacientů s kardiovaskulárními onemocněními je to rizikové, protože i zdravým se pod vlivem psychedelik zvyšuje krevní tlak a zrychluje se tepová frekvence,“ přibližuje rizika Veronika Andrashko z Národního ústavu duševního zdraví a také členka České psychedelické společnosti. „Dále je riziko větší, pokud je v rodině anamnéza psychotického onemocnění nebo bylo u člověka už diagnostikováno.“


Protřepat, nemíchat

Nešvarem uživatelů, který může vést k náročnějším chvílím, je kombinování různých látek. Psychonauti, tedy lidé experimentující s psychedeliky v rekreačním a seberozvojovém kontextu, varují především před mícháním psychedelik s opiáty, léky na spaní nebo stimulanty jako pervitin. Stavy připomínající psychózu může vyvolat také kombinace LSD a marihuany. Alkohol funguje jako zmírňovač rozjetého tripu, přesto se to s ním nesmí přehánět. Nepříjemný zážitek s konzumací LSD bez předchozí přípravy, který se snažila zmírnit alkoholem, sdílí Klára: „Můj první bad trip proběhl z čisté nezodpovědnosti, předem jsem si o tom nic nezjistila. Zkombinovalo se špatné načasování a příliš velká dávka LSD, kterou jsem se snažila přepít alkoholem. Zahltil mě nekonečný pocit, že jsem úplně hloupá a nudná, a paranoia, že všichni kamarádi přemýšlí jen nad tím, jak jsem nemožná. Myslím, že se svou myslí ve změněných stavech umím docela pracovat, ale tentokrát nebylo v mých silách se od pocitu totální méněcennosti odlepit a přesunout pozornost jinam. Zahlcující stav trval dohromady asi dvanáct hodin. Pocit, že mě má mysl ,sežvejkala‘ a vyplivla na chodník jako kus tabáku, ve mně zůstával ještě mnoho dní.“

Ani protřelým uživatelům, kteří si hlídají příjemné rozpoložení a dělají vše ,správně‘, se však bad trip, tedy děsivá zúzkostňující zkušenost, někdy nevyhne. Jako se to stalo Elišce: „Ačkoli jsem předtím prožila desítky obohacujících tripů s LSD i houbičkami, přes perfektní setting a přesně odváženou dávku jsem na podzim 2021 prožila svůj první bad trip na lysohlávkách. Nájezd byl silnější, než jsem dokázala rozdýchat. Chvilku jsem s tím bojovala, ale čím víc jsem se snažila stav nějak kontrolovat, tím to bylo samozřejmě horší. Ačkoli se všechno vizuálně proměnilo ve světlo, padl na realitu divný stín. Musela jsem si uvědomit, že to nezvládám, a poprosila jsem kamaráda o pomoc. Cítila jsem se slabá až gumová, ztrácela jsem se a přišlo mi, že jsem se natrvalo zbláznila. Do toho se mi začalo hůř dýchat a nakonec propukl můj první panický záchvat. Ve stavu disociace jsem si nedokázala sama pomoct, to bylo nejhorší. Musela jsem si pořád dokola opakovat, kdo a kde jsem a že jsem snědla houby. Trvalo to asi tři hodiny, ale pocitově tak deset. Celý ten stav byl tak nepopsatelně nepříjemný, že jsem chtěla radši umřít. Odnesla jsem si z toho na jedné straně vděk za stabilní realitu, od které jsem se dřív snažila spíš utíkat, na druhé straně bohužel strach ze změněných stavů vědomí, který se mi zatím nepodařilo setřást,“ vypráví Eliška.

Placená zóna

Jitka Holasová

absolvovala mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, v roce 2020 založila projekt Digitální hyggiena a napsala dětskou knihu Chyť bizona, která pomáhá v rodině otevírat téma zdravých digitálních hranic. Je členkou institutu pro ekoterapii Klidem, zajímá se o narativní a přírodní terapii a téma vysoké citlivosti.