Transgenerační psychoterapie

Jak se mohou „mrtví vrátit, aby strašili živé“? Terapeuti zaměření na přenos informací mezi generacemi se zabývají především těžko sdělitelnými zraňujícími událostmi, o nichž se v rodinách nemluví a jejichž tíha přechází na další pokolení. Klinický psycholog a psychoterapeut MAREK PREISS nabízí různé odborné přístupy k tomuto typu traumatu a předkládá možnosti uzdravení.

V posledních desítkách let se zvyšuje zájem o transgenerativitu – vzhledem k prodlouženému věku se můžeme více zajímat o leccos okolo nás i v nás, žijeme v relativním míru, digitální technologie nám umožňují větší míru propojení s druhými lidmi, což usnadňuje i zvýšený zájem o genealogii. 

Psychoterapeuti si všímají, že staré, částečně zapomenuté a vědomě nezprocesované rodové či osobně významné informace mohou ovlivňovat naše životy, že „duchové mrtvých se mohou vrátit a strašit živé“ a že tato představa existuje ve všech civilizacích buď jako princip, nebo jako okrajové přesvědčení, ať už starověké, nebo moderní. V těchto intepretacích jde o představu „duchů “ jako jakýchsi mezer, které v nás zanechávají tajemství druhých, působící v nevědomí, protože mrtví se symbolicky mohou vrátit, aby „pronásledovali živé“ nezpracovanými traumaty.


Přenos informací mezi generacemi

Transgenerační úvahy se týkají přenosu informací z jedné generace na druhou nebo i na několik dalších generací. Z biologického pohledu je přenos fylogeneticky vyvinutý adaptační mechanismus, mechanismus přežití, díky němuž jsou potomci připraveni na nebezpečí a o tomto nebezpečí jsou „předem informováni“. Přenos informací přitom probíhá přinejmenším na třech úrovních. Zaprvé sdílíme přímo různé verbální a vizuální informace, třeba co nám rodiče či prarodiče sdělovali, jaké fotografie jsme viděli. Tyto informace jsou běžně sdíleny v různých formách psychoterapie a jsou jejich samozřejmou součástí. Zadruhé máme možnost, především jako děti, pozorovat členy vlastní rodiny a z jejich chování se dozvídat i něco o jejich minulosti. Tento druh přenosu vyžaduje vědomé úsilí nejmladší generace zabývat se chováním předků a interpretovat je. Zatřetí nás ovlivňují mezery v informacích naplněné tísní, napětím, pocitem neznámého. O těchto „transgeneračních“ předáváních se nemluví, jsou to tajemství nevyslovená, zamlčená – skryté události, na které se někdy nesmí ani pomyslet, někdy jsou nemyslitelné – a předávají se z generace na generaci. Především třetí rovina je předmětem zájmu terapeutů zaměřených na transgenerační přenos. Zároveň platí, že tímto třetím typem přenosu se také zabývá tradiční psychodynamická psychoterapie, ale ta je zaměřena více na léčeného jedince než na rodinný kontext a propátrává transgenerační souvislosti méně systematicky. 

Placená zóna

Marek Preiss