Věnuji nadání. Zn. děkuji, nechci

Odmalička jsem byla obklopená nadanými a talentovanými lidmi. Hudebními skladateli, umělkyněmi, literáty a literátkami. Na knihy, které napsal někdo z mé rodiny, mám doma samostatnou polici. Je jich opravdu hodně. Vydaných CD ještě více. Když mi kolem dvacítky došlo, kolik uměleckých genů v sobě nesu, naprosto mě to paralyzovalo. Kde jsou? Proč se mé talenty neozývají? A co když o ně nemám zájem? Je vůbec možné nadání odmítnout? Nadání jsem vždy vnímala jako velmi individuální soubor uměleckých předpokladů a dovedností, se kterými se narodí pár vyvolených. Když je někdo „políben múzami“, nemůže jen tak chodit s odpadky nebo se věnovat nějakým přízemním činnostem! Musí přece na svém jedinečném nadání neustále pracovat a svůj talent rozvíjet!

Po letech terapeutické práce si však uvědomuji, že nadání a talent jsou koncepty, které v sobě nesou mnohem širší význam, než jaký jim tradičně přisuzujeme. Jakou inspiraci si z významu těchto slov můžeme vzít?

Jsme všichni nadaní?           

Nadání se do angličtiny přeloží jako gift, což je zároveň synonymum pro dar. Díky tomu jsem si uvědomila, že i české slovo poukazuje na to, že nám bylo něco „dáno“, že jsme „obdarovaní“.

Už v Bibli najdeme příběh o pánovi, který svěřil své hřivny sloužícím, aby se o ně dobře starali. (Jako malá jsem si myslela, že hřivna je něco jako kobyla. Pravdou je, že hřivna je váhová jednotka a v biblickém pojetí odpovídá části majetku. Lépe si ji tedy můžeme představit asi jako menší pytel peněz.) Známé podobenství nás poučuje o tom, že to, co je nám dáno, máme rozmnožovat a nenechávat to ležet ladem, či to přímo zakopávat. A nemusí jít pouze o umění.

Mnozí rodiče tento příběh nevědomky aplikují i na výchovu. Berou děti jako dar, který by měli rozmnožovat. Kolik ambiciózních a obětavých lidí stojí u zrodu sportovních hvězd nebo hudebních zázraků! Množství energie, zdrojů a trpělivosti, které do budoucího života svých dětí investují, je fascinující. Vtírá se otázka: cui bono – komu tím vlastně prospívají?

((zachovat mezeru))

Jedna moje spolužačka ze školky byla zářným příkladem nadaného dítěte. V pondělí ji babička vodila do houslí, v pátek na klavír a mezitím spolu stihly ještě dvakrát týdně jezdit do Prahy na balet a zpěv. Vydržely to asi deset let. Pak spolužačka se vším praštila a vrhla se na šikmou plochu. Babičku z toho ranila mrtvice.

((zachovat mezeru))

V mém případě se předpokládalo, že budu mít nadání na klavír. V první třídě jsem byla bez diskuse přihlášena do základní umělecké školy. Prožila jsem několik hrůz během veřejných předehrávek a stovky hodin u cvičení, které mě zoufale nebavilo. Raději bych chodila na tenis nebo lyžovala, ale to mi „dáno“ nebylo. Rodiče naštěstí směrovali většinu své energie do vlastního života, a tak jsem se ve čtvrté třídě vzbouřila a toto „jejich“ nadání prostě odmítla. Byla by ze mě klavírní virtuoska, kdyby mě u piana drželi? Nakolik je nadání vrozené a nakolik je „dané“ okolnostmi našeho života?

Jak se liší nadání od talentu

Talent, jedno ze synonym slova nadání, vychází sice ze starořečtiny, ale vrací nás opět ke stejnému podobenství. Slovanské překlady Bible používaly jako známé měrné jednotky hřivny, zatímco západní překlady používaly jako jednotku talent. Ale pořád šlo o váhové vyjádření hodnoty, bohatství.

České synonymum vloha nám může pomoci talent trochu oddělit od nadání. Pro zjednodušení můžeme tedy pracovat s představou, že talent je do nás skutečně nějak vnitřně „vložen“ (geneticky, „shůry“ či jinak), zatímco nadání je nám zvenku „dáno“ (výchovou, péčí, možnostmi). Tato hra se slovy nás může v terapeutickém světě inspirovat k tomu, jak se svým životem budeme nakládat.

Vlastní cesta

V postmoderním světě se můžeme od tradičních biblických interpretací trochu vzdálit a nebrat doslova podobenství, ve kterém se mluví o pánovi a služebnících. Nicméně univerzálně platné je rozhodování o tom, čemu věnujeme energii, život. Jak využijeme dovednosti a zkušenosti, které jsme v dospívání získali.

Mnoho lidí se věnuje činnostem, které sice přinášejí peníze, ale nikoli uspokojení. Rozvíjejí nadání, které jim bylo zprostředkováno školou, rodiči nebo pracovním prostředím. Jsou dobří lékaři, protože jejich rodiče byli lékaři. Jsou dobří ekonomové, protože studovali na prestižní univerzitě. Žijí navenek úspěšné životy, ale uvnitř trpí.

Neobjevili zatím svůj talent, který by rozvíjeli na základě své bytostné touhy.

Danajské nadání

Obvyklými klienty v terapeutických praxích jsou lidé, kteří neví, co se svým životem dělat. V ničem zásadně nevynikají, nic je výrazně neoslovuje. Pokud by byli skutečnými postavami v podobenství, při první příležitosti by své hřivny zakopali a o jejich množení se nestarali. Jejich talent je ukryt pod vrstvou danajských darů – které mohou vypadat lákavě, ale obdarovaným způsobují více trápení než radosti.

V mnoha rodinách se tradice a určitá činnost předává z generace na generaci jako danajské nadání, aniž by se zkoumalo, zda o ni jednotliví členové rodiny mají skutečně zájem. Rodiče, kteří jsou úspěšní právníci, očekávají, že jejich děti budou pokračovat v jejich stopách, aniž by zvažovali, zda potomci nemají jiný talent nebo se netouží věnovat něčemu jinému, například umění či sportu.

Tlak na splnění rodinných očekávání a pokračování v zavedené činnosti může vést k frustraci a nespokojenosti. Děti často nemají prostor objevovat své vlastní zájmy a potenciál, což může mít za následek pocit nenaplněnosti a nevyužití skutečných schopností. Tímto způsobem se z generace na generaci nepředává pouze dovednost, ale i pocit povinnosti – a někdy i břemeno, které může mít negativní dopad na osobní a profesní rozvoj jednotlivců.

Závěrečné přerámování

Přerušit řetězení transgeneračního přenosu je náročné. Terapeutická praxe ukazuje, že hledání smyslu života často znamená objevování a rozvíjení vlastního talentu, a to i přesto, že nám život může předkládat různé dary. Ty totiž nemusí vždy odpovídat našim vnitřním touhám. Důležité je experimentovat, riskovat a najít odvahu jít svou vlastní cestou, i když to znamená odmítnout nadání, které nám bylo předloženo okolím. Když se podaří naše vlohy a nadání využít, život začne dávat smysl.

I to je jeden z důvodů, proč jsou pomáhající profese plné zraněných léčitelů (z angl. wounded healer), kteří své nadání kombinují se svým talentem.