Nadání u lidí s autismem

„Být nadaný neznamená vyhrát jackpot, jak by se někomu mohlo zdát. Zvláště pokud k tomu máte autismus. Moje nadprůměrné schopnosti odhalili psychologové už v předškolním věku. Všichni mě vnímali jako trochu divné, ale velmi inteligentní dítě. Nálepka nadaného dítěte odvedla pozornost od autismu a duševních obtíží, kterými jsem trpěl. Měl jsem nejlepší známky ve třídě, vyhrával olympiády a dostal se bez problémů na výběrovou školu. Navzdory tomu jsem se cítil mizerně, nedokázal jsem pořádně jíst ani spát a uvažoval o sebevraždě.“

Když hovoříme o nadání, musíme mít na paměti, že neexistuje žádná jednotně přijímaná definice. Jedno z pojetí považuje za nadané osoby ty, které dokážou mít výsledky testů inteligence lepší než 98 % populace. Testy inteligence sice zachycují určité kognitivní schopnosti jednotlivce, ale rozhodně je neměří dokonale. Žádné testy nedokážou zachytit celou šíři toho, co považujeme za lidskou inteligenci, nadání, kreativitu či schopnost myslet inovativně.

K demonstraci složitosti nadání si stačí položit pár otázek. Je schopnější člověk, který nasbírá více bodů za rychlost v řešení úloh, nebo ten, který vyřeší těžší úkoly, ale pomalu? Je nadanější jedinec, který obratně řeší abstraktní úlohy na papíře, nebo ten, kdo se dokáže rychle zorientovat ve složité praktické situaci a zvládnout ji? Nadání je považováno za potenciál, který nemusí nutně vést ke kompetentnosti. Do procesu využití nadání vstupují významným způsobem socio-emoční a exekutivní schopnosti jedince. Nadání se může projevovat v řadě dílčích oblastí, například v matematice, jazycích, verbálních, uměleckých či pohybových schopnostech.

Stejně jako v běžné populaci jsou i mezi lidmi s autismem velice schopní jedinci s různorodými typy talentu. Vysoký potenciál se může objevit v několika oblastech, jindy jen v jedné z nich. Nadání osob s autismem je často předmětem stereotypních představ, které lidé o autismu mají. Těžko se najde někdo, kdo neslyšel, že autista, to je přece takový Rainman, Sheldon nebo Einstein. Současný výzkum ukazuje jinou realitu. Mezi jedinci s poruchou autistického spektra (PAS) má IQ bimodální rozdělení. Konkrétně zhruba 40 % má podprůměrnou inteligenci (IQ < 85), 20 % průměrnou (IQ mezi 85 a 115) a 40 % nadprůměrnou (IQ > 115).

Savantský syndrom

Specifikým fenoménem u nadaných jedinců je savantský sydrom. Savant ve francouzštině znamená moudrý člověk s hlubokými znalostmi z určité oblasti. Sousloví savantský syndrom se používá v případě, kdy člověk vykazuje mimořádné schopnosti v určité oblasti, přestože má řadu oslabení v jiných oblastech fungování, což může být i porucha intelektu. Savantský syndrom se často vyskytuje u osob s autismem či s jinými vývojovými odchylkami, může ale vzniknout i následkem úrazu. Příčinou je patrně atypické uspořádání neuronových sítí v mozku. Mnoho jedinců se savantským syndromem má fenomenální paměť, což jim umožňuje zapamatovat si obrovské množství informací.

Silné stránky mají svůj rub a líc

Osoby s autismem mohou vynikat v oblastech, které vyžadují smysl pro detail, systematické myšlení a vysokou míru soustředění. Mívají často vysokou úroveň znalostí z úzké oblasti svého zájmu. Tyto vlastnosti mohou vést k vynikajícím výkonům, nicméně mohou být také zdrojem nevýhod. Detailní zaměření může vést k potížím s viděním širšího kontextu, což může být překážkou v rozhodovacích procesech a řešení globálních problémů. Nadměrná soustředěnost na zájmové oblasti může vést k zanedbávání ostatních důležitých aspektů života, jako jsou péče o sebe či rozvoj a posilování sociálních dovedností a mezilidských vztahů. Osoby s autismem mohou velmi dobře zvládat rutinu, být velmi precizní a loajální, silně zaměřené na dosažení cíle, na druhou stranu se mohou obtížně přizpůsobovat změnám a mít obtíže se zvládáním neplánovaných situací.